Dne 27.dubna vystoupí u nás poprvé norská zpěvačka JENNY HVAL. Stane se tak v pražském klubu K4 společně s naší Lenkou Dusilovou.
Jenny Hval, ročník 1980, je nejen zpěvačkou, ale také spisovatelkou (vydala dva romány), žurnalistkou, skladatelkou scénické a filmové hudby, autorkou a výtvarnicí zvukových instalací. Studovala tvůrčí psaní na universitě v australském Melbourne a literaturu na universitě v norském Oslo. V hudbě je samoukem.
První dvě alba vydala pod pseudonymem Rockettothesky. Debut „To Sing You Apple Trees“ z roku 2006 byl dokonce nominován na norskou Grammy. Snoubil se na něm temný pop s poezií a smyslnou sexualitou. Druhé album „Medea“ (2008) již bylo experimentálnější, protagonistka se nechala inspirovat známou řeckou tragédií o složité postavě heroické ženy, a to prostřednictvím vypjatého mluveného slova, zasazeného do improvizovaných instrumentálních textur. Podobně k hudbě přistupuje např. Meredith Monk a Diamanda Galas, jde o výsostně polyfonní umění, kde se prolínají hudební, literární a performační způsoby vyjadřování. Navzdory mládí je sólový hlas Jenny Hval výrazně vybroušený a bohatě modulovaný. V roce 2011 vychází již u renomovaného vydavatelství Rune Grammofon třetí album „Viscera“, tentokrát pod jejím pravým jménem.
[pro-player width=’530′ height=’253′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=dF6hvxQBDSo[/pro-player]
Je výrazně ambientní, ovšem s překvapivými, mnohdy až rockovými momenty. Autorka přistupuje k hudbě naprosto svobodně, bez použití struktury a konceptu, písně o těle a cestování byly vytvořeny a aranžovány improvizací, se slovy dodatečně kladenými do hudebních vln. Vytváří tak surrealistické pohádky, modernistické fantazie. V roce 2012 debutuje společně s kytaristou Haavardem Voldenem v improvizačním free-folkovém projektu „Nude On Sand“. Spolupracuje také s norskou ikonou Susannou Wallumrod a jazzovým experimentátorem Martinem Horntvethem (Jaga Jazzist).
19.4. vyšlo nové, v pořadí čtvrté album Jenny Hval. Dostalo název „Innocence Is Kinky“. Bylo natočeno ve studiu Toybox v anglickém Bristolu v produkci věhlasného Johna Parishe (např. P.J.Harvey, Giant Sand, Sparklehorse), který desce vtiskl odvážnější zvuk, dosahující až drásavé uhrančivosti, místy však i líbivosti, nikoli ovšem prvoplánové. Může za to užití smyčcových nástrojů. K improvizačnímu triu z předchozího alba se totiž přidává nejen saxofonista a také producent jako multiinstrumentalista, ale též hráči na housle a violu. Jde o experimentální pop s injekcemi z mytologie, genderových teorií a surrealismu, hudba evokuje rané Einstürrente Neubauten, Patti Smith, Swans, Nicka Cavea a Kate Bush. „Cokoli, co přichází z ženských úst, je zpověď, vyznání,“ říká Jenny. „To je v ostrém rozporu se starou a nadále přežívající myšlenkou, že mužský subjekt je universálním světem, kdežto ženský je jen specificky ženský, nic víc.“ Jako živoucí inspirace některých písní posloužila práce Jenny Hval na hudbě ke slavnému němému filmu „Utrpení Johanky z Arcu“ z roku 1928, kde hlavní hrdinku nezapomenutelně ztvárnila francouzská herečka Renée Falconetti. Obě ženy pak konfrontuje s obrazem současných mladých žen, tak jak jsou prezentována například v televizi. Novinka také ještě více otevírá nezhojenou ránu na těle i duši Norska: události z 22.června 2011 versus média. Nahrávky vznikaly v době, kdy byla celá země v šoku z bombového útoku v Oslu a střelby na letním táboře Svazu dělnické mládeže na ostrůvku Utoya. Tyto události musely mít zákonitě vliv i na vše, co hudebníci tvořili. „Je to celé taky o krutosti mediálního obrazu,“ prohlásila Jenny, „jak se jakákoli tvář na obrazovce dá snadno zaměnit, přeměnit v jakoukoli jinou, čili jak se stane jakýkoli pláč pláčem kohokoli jiného.“