Tak jsme se konečně dočkali! MAREK NOVOTNÝ QUINTET vydal své debutové album „LELAND DREAM„, a to díky vydavatelství Amplion! Původně se deska měla jmenovat „Norwegian Mood“, ale to by asi příliš evokovalo beatlesovské Norské dřevo. Leland je správní středisko norského kraje Nordland, na břehu moře, obklopené fjordy, drsný kraj jemných nálad, drásavé i snové romantiky. Obal této desky je natolik skvostný, že je nepopsatelný – za to patří absolutorium dvornímu grafikovi Amplionu Petru Topolánkovi.

Hudba by dopadla skvostně též, kdyby k oné pětici protagonistů (a jedním hostem) chybělo „FEATURING AUBREY JOHNSON“. Výhradně autorské kompozice prezentuje jako „písňové“, a to je škoda, protože instrumentálně by řekl totéž lépe, protože hutněji a méně předvídavě. Zpěv tady bohužel sound neumocňuje, ale zřeďuje, mnohdy ho posunuje povážlivě ke kýči. Naštěstí je Novotný umný skladatel a aranžér, takže to všechno dokáže vybalancovat. Přitom Aubrey Johnson, tahle nadějná americká vokalistka, vyučuje od roku 2011 zpěv na bostonské Berklee College Of Music jako nejmladší pedagog a vystupovala a nahrávala s takovými jazzovými velikány, jakými jsou Bobby McFerrin ( VOCAbuLarieS), Lyle Mays, Paul McCandless, Fred Hersch, Jimmy Cobb a Danilo Perez! Její zpěv (ať již beze slov, nebo ještě patrněji se slovy) je jedinou slabinou alba – je lehce předvídatelný (což je u dobrého jazzu nemyslitelné!), plochý, bez živočišnosti, tudíž jen rádoby romantický, v některých pasážích degraduje sound až k někam k vyvařenému new-age. Jednoduše řečeno: čím méně v té které kompozici zazní její vokál, tím lépe. Ve dvou případech nezazní vůbec, a to je pak pastva pro uši jazzomila!

Samozřejmě, Novotného skladby nejsou čistokrevně jazzové, balancují na hranici s vážnou hudbou a folklórem, převážně skandinávským. A nejen severským – Marek Novotný spolupracoval např. s Feng-yün Song, čínskou zpěvačkou, žijící u nás. Jazzový klavír studoval na univerzitě v norském Stavangeru, v New Yorku byl soukromým žákem slovutného pianisty Freda Hersche a spolupracoval s filmovým skladatelem a producentem Alexandrem Jankem (Moje tlustá řecká svatba, Man On The Moon), na University Of Massachusetts absolvoval Master´s studies v oboru jazzová kompozice a aranžování. Nevím, co ho vedlo k tomu, aby do svých výtvorů zakomponoval právě zéterizovaný zpěv. Jestli měla Aubrey Johnson nějak evokovat Feng-yün Song, pak to byl hluboký omyl. Její éteričnost vychází z tisícileté tradice lidového zpěvu, a nepostrádá tudíž emoce a opravdovost. Vyumělkovanost jazzu zkrátka nesluší. Týká se to především skladeb „Seaside“ a „Shades Of White“, jež tímto narušují výlučnou kvalitu alba. Ale naštěstí nepohřbívají…

Hudební materiál byl natočen v italském studiu Miroslava Vitouše (!!!) v loňském září, dotáčky, mix a mastering poté provedl Štěpán Škoch ve studiu All Senses – zvukově je nahrávka excelentní. Vynikly tak instrumentální kvality nejen pianisty Marka Novotného, ale také kytaristy Davida Dorůžky, saxofonisty Marcela Bárty, bubeníka Tomáše Hobzeka, basisty Petra Tichého a hostující houslistky Gabriely Vermelho. Již úvodní „Bossafjord“ naznačuje hlavní sílu Novotného souboru: vokál je použit sporadicky, Bártova sopránka je barvitá, rytmika kongeniální a nápaditá, střet něhy s drsností, práce s výrazným motivem, folklórní zabarvení. V „Circle Light“, nejdelší kompozici (téměř 10 minut), zazní navíc plnokrevný basklarinet Marcela Bárty (myslím, že není u nás lepšího hráče na tento nástroj), poprvé se naplno blýskne Novotného jazzové piano, housle a kytara znějí až mahavishnovsky. V „Alea“ osvěží zvuk kvintetu hutný tenorsaxofon a kovově znějící bicí, v „Leland Dream“ bere Dorůžka do citlivých rukou akustickou kytaru (přičemž v úvodu zní spíše středomořsky), v „Norwegian Mood“ pracují protagonisté s nejvýraznějším severským folklórním motivem alba, který díky houslím ústí v závěru překvapivě do výrazně židovského, „Hindu“ zase přináší zprvu indický motiv, posléze rozvedený hlavně díky až flamencově ohnivé kytaře do výrazně španělského koloritu! David Dorůžka vůbec na tomto albu překvapuje v každé skladbě! Nejenže dokáže vystřihnout nadupané sólo na kytaru elektrickou, ale především experimentuje s akustickou, a to natolik nápaditě, že v „Hindu“ dokáže znít jako oud, sitár nebo sárangi! Tato kompozice je navíc zcela bez vokálu, což je případ i závěrečné „Almost the End“, jež je navíc pojata pouze jako duet piana a kytary. Tyto dvě skladby představují pak skutečné vyvrcholení alba.

Dlužno ještě dodat, že debutem kvintetu Marka Novotného oslavilo vydavatelství Amplion desetileté výročí svého vzniku. Za jeho zrodem v září 2003 stála buldoččí povaha Lucie Kukulové, která již o dva roky později sklidila zasloužené ovoce v podobě „Andělského“ ocenění debutu souboru Limbo, které jasnozřivě vydala. Jak sama říká, její label se zaměřuje na projekty mladých profesionálních hudebníků, s důrazem na speciální, originální sound a nadstandardní kvalitu s minimálními náklady. Po více jak roční odmlce (díky mateřské) se Amplion vrátil na scénu. Zaplaťbůh!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*