…a jazzové nebe je od 1.února o dalšího vynikajícího kytaristu početnější…a tak si pokládám otázku, zda se tam nahoře při tom nekonečném nebeském jam-session vůbec Rudolf Dašek dostane ke svému životnímu chórusu…na nebeském pódiu v nektarovém baru stojí nebo sedí takoví fenomenální hráči, že to tomu „našemu“ musí zákonitě rozklepat kolena…

A mnozí, vlastně většina, jsou mladší než on, ještě plni sil…třeba (namátkou) takový Grant Green (pokud si zrovna nepíchá další dávku heroinu)…Našemu Rudolfovi je skoro osmdesát…v posledních dvou desetiletích zůstával poněkud ve stínu lidí i psů, mohlo to být jenom mezipřistání, nadechnutí k dalším rozhovorům a dialogům, k těm úžasným jízdám v tandemu…snad i tam nahoře najde tak symbiózního partnera, jakým byl Jiří Stivín, Toto Blanke nebo Tony Scott. Sobě rovného partnera…protože velikost jazzmana (a muzikanta vůbec) se neměří počtem prodaných desek, vystoupení a interview, cenami kritiků či obdivem ze strany politiků a jiných celebrit, ale statečností, životní moudrostí a opravdovým člověčenstvím mimo svůj hudební nástroj…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*