IDA KELAROVÁ, sestra neméně známé Ivy Bittové, vydala u Indies Scope nové album se sdružením JAZZ FAMELIJA, které vede DESIDERIUS DUŽDA, proslavený ze skupiny Kale Věry Bílé, bohem nadaný romský kytarista, zpěvák a skladatel. CD dostalo název „ŠUNEN SAVORE“, to znamená „Slyšte všichni“, a narozdíl od prvního alba „Aven Bachtale“ z roku 2009 odkrývá více jazzovou duši rómské písně než rómské hudby jako takové, tudíž je jazzově méně sofistikované, o to však vřelejší a etnicky emotivnější.

Opět se zde setkáváme nejen S Idou a Desiderem, ale také s výsostnými jazzmany slovenského původu, působícími vesměs v Čechách, jakými jsou pianista Ondrej Krajňák, basista Tomáš „Kaštan“ Baroš a bubeník Marián Ševčík. Doplňuje je houslista Roman Jánoška z kvarteta No Limit, který je od roku 2009 také členem slovutného Vienna Art Orchestra, a perkusista Yonatan Bar Rashi, Izraelec narozený v New Yorku, jenž se zviditelnil účinkováním v rockové kapele The Tokens a spoluprací především s karibskými a izraelskými jazzovými muzikanty. Za zmínku stojí také hosté, kromě tří vokalistů se zde zaskvěje trumpetista Július Baroš, trombonista Štěpán Janoušek, saxofonista Ondřej Čtveráček, kteří tak vytvářejí v několika písních především znamenitou dechovou sekci, a virtuózní akordeonista, rumunský Srb Lelo Nika, jehož jsem měl možnost letos slyšet naživo na Jazz Goes To Town v Hradci Králové a působil naprosto fenomenálním dojmem.

Na albu „Šunen Savore“ zužitkovala Ida Kelarová více než dvacetileté zkušenosti z vedení pěveckých workshopů na své International School Of Human Voice, což dosvědčují hned první dva tracky, ten druhý zpívaný dokonce a´capella. Poté, počínaje „Pretute me užarav“, dostává se již ke slovu jazzový kabát, zde potěší i sólo trubky. Následující „Sako džanel“ přináší pak parádní swingovou jízdu s Krajňákovým sólem. Tento kus napsal Desiderius Dužda a je prvním z jeho autorského vkladu, jenž je pro jazzovou tvář alba zásadní. Vedle swingu dokáže do svých písní nasát také bossa novu („Bašav phrala“) a vůbec latinu jako takovou, kdy v „Mire lava“ zní rytmika jako od Santany, do toho perlí elektrické piano a houslista vystřihne sólo jako od Sugar Cane Harrise, nebo v „Avri brišindel“ přijde ke slovu zase kytara, basa a bicí. Umí napsat také výrazně jazzovou baladu, viz. „Av ča mri čhaj“, v níž Ida zní stejně velkolepě jako Nina Simone a houslista je Grappellim. Dech pak vyrazí acid-jazz ve „Čhaje“. Ostatní písně, jež nenapsal Dužda, a na album se jich vešlo celkem 15, akcentují jazz spíše méně, ale i tady si přijde jazzový posluchač na své. V „Calo džives“ sóluje trombon a piano, v „Le man peha“ se zaskvěje akordeon, který připomene Thielemansovu foukací chromatickou harmoniku, stejně tak v „Šargi čik“. Píseň „Kamiben“ pak překvapí funky rytmem a patřičně zrytmizovanými dechy, nad nimiž se klenou vokály jako od Manhattan Transfer. Závěrečná „Sako džives“, jež vrcholí balkánsky zběsilým akordeonem, je pak už typicky romskou tečkou za velmi povedeným albem.

Summa summárum 4 recenzentské hvězdičky!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*