Velmi prohnaný název kapely – KIESLOWSKI! Okamžitě nastartuje zvýšené vnímání každému intelektuálovi či jen trochu znalému filmovému fandovi. V tomto případě jde o tzv. „indie-folkové“ duo, kde shodou náhod polovinu tvoří zpěvačka a pianistka MARIE KIESLOWSKI, takže ten název se sám nabízel, i když nevystihuje zcela personálně-umělecký poměr. Totiž tahounem je kytarista, zpěvák a výhradní autor hudby a textů DKP (David K.Pomahač), známý z kapel Bez peří, Houpací koně a té doprovodné Xaviera Baumaxy. David s Marií začal spolupracovat před 2 roky, loni natočili debutové album „Tiché lásky“ a letos jim Indies Scope vydali nový titul „NA NOŽE“, a to dokonce ve čtyřech verzích: na vinylu, digitálně, na CD a v limitované edici bonusového 2CD. Kieslowski vyrazili samozřejmě na podpůrné turné, 6.12. se mimo jiné představili pražskému publiku v Paláci Akropolis jako support francouzské post-rockové kapely Kwoon, 14.12. budou koncertovat v Náchodě (klub Poklop) a 22.12. pak v Ústí nad Labem (Mumie).
kieslowski_na_noze_cd-owwPodtitul desky „Na nože“ zní „písně o lásce a zabíjení“, takže evokace slavného filmového dekalogu režiséra Kieslowského je jasně cílená. A to se mi vůbec nelíbí. Duo Kieslowski si tak ale podřezali především vlastní větev pod sebou. Protože poměřovat se s Kieslowského psychologickými sondami do všedního lidského života chce nejen odvahu, ale především nadprůměrný um, jinak je to spíše drzost a kalkul. Z tohoto úhlu pohledu je výpovědní hodnota písní spíše podprůměrná, v kontextu českého folku však patří Kieslowski k velkým nadějím. Otázkou zůstává, zda duo zůstane sešněrováno akustickým zvukem, až s countryovými příchutěmi, jež na nové desce přináší třeba dobro a pedálová steel kytara hostujícího Davida Babky. Deska byla mimochodem natáčena v jakési roubence v Lužických horách, ale nikoli prý kvůli „country“, ale aby byli protagonisté v těsném uměleckém propojení. Budiž. Každopádně v bonusech můžete slyšet některé písně v remixech např. Jana P.Muchowa, a ty působí velmi sympaticky. Dokonce se DKP ozval Guy Van Nueten, že by rád něco zremixoval! Tenhle belgický zvukový experimentátor, producent a skladatel (proslavil se m.j. hudbou k provokativní hudební krimi komedii Ex-Drummer filmového experimentátora Koena Mortiera) by mohl posunout nijak objevný folk někam jinam.
Kromě Babky rozšiřují nástrojový arzenál ještě Jan Brambůrek s kontrabasem, kytarou a vibrafonem a perkusista Marcel Jakubovic, ale nijak zvlášť hudební stránku neobohacují. Jen v písni Bloky, smeče zazní loopy a vůbec je to celé elektronicky „zašpiněné“, úvod Klidné noci je jako od Joy Division a začátek i konec desky je ve freakovém stylu, ale to už vyčerpali Incredible String Band na konci 60.let. Vůbec mi DKP připomíná občas právě Mika Herona, a to hned v úvodním tracku Za horama.
Ale největším problémem folku jsou texty. Pojmenovat něco ještě neznamená to vyřešit, a už vůbec ne dát návod na život. „Jakmile zapomeneš, vždycky tě najdou…“ (Andělská), „já hraju bloky, ty smeče/ doufám, že nám život neuteče…“ (Bloky, smeče), „piju dál, piju víc/ když chci být sám/ když nemám co říct“ (Špinavý dny) jsme už slyšeli tolikrát! V Krátké písni o zabíjení ona jeho zabíjí různými způsoby, udusí ho ve spánku, uškrtí v kuchyni, střelí do spánku, protože on chlastá a střídá ženský a ona jemu říká „kradeš jim spánek po nocích/ a tichý dny…“ a tak podobně, vůbec v tom všem nějak příliš ulpívají a nemyslím si, na rozdíl od samých nadšených recenzí, které doprovázejí desku „Na nože“, že tvůrci udrželi patřičný odstup, jenž by přispěl ke zralosti. Krátká píseň o lásce je pak o tom, že nejlepší je nic nedělat, nelámat to přes koleno, smířit se s tím (předpokládám, že s nedostatkem lásky), což zní sice sympaticky, ale Petr Fiala z Mňágy a Žďorp tohle umí podat neskonale lépe, že mu to jsem dokonce ochoten i uvěřit. Davidovi s Marií nikoliv.
Sympatické na tomhle CD je jeho přiměřená délka, necelých 28 minut, nepočítaje v to bonusové remixy. Úplně to stačí, děkujeme.

3 komentáře

  1. Antonín

    Miluju recenze, které s naprostou samozřejmostí a sebejistotou říkají úplné bláboly (ne, opravdu se podobné texty ve folku, natož pak v našem, plném kýčovitých Klusů, nevyskytují často, navíc Kieslowski zas až tak moc folková kapela nejsou, stejně jako nejsou folkaři Regina Spektor či CocoRosie), a neověří si základní fakta (ne, pseudonym Kieslowski opravdu není příjmení klávesistky). To, kdy Petr Fiala lépe formuloval, je pak už jen k diskusi – podle mě to bylo tak naposledy před patnácti lety. Ale vůbec nejlepší je absurdní požadavek, aby umělec pro posluchače něco řešil a dával „návody na život“. Shrnuto: o kvalitách alba se lze bavit, kvality této recenze jsou ale jasné – nesahají té desce ani po kotníky.

    Odpovědět
  2. Jan Hocek

    Ani jsem to neměl v úmyslu…vaše poslední věta je vůbec klenot, pane Antoníne! Mám také až antonínovské pokušení kontrovat podobně podpásově, ale nejdříve se vás chci zeptat: čo je to také oné absurdní?

    Odpovědět
  3. Jan Hocek

    Ověřil jsem si fakta, co se týče Marie…třeba odtud: http://www.indies.eu/alba/1394/…Á propos: Je zcela jedno, kdy Petr Fiala co řekl, hlavní je, že už to řekl, a lépe…nikdo mi nevymluví, že „něco“ Kieslowski říci chtěli…nejsou to jen takové „obyčejné“ písničky…a proto jsem k recenzi přistupoval, pravda, přísněji…jestli je někdo folkový či nikoli, a do jaké míry, to taky nebylo předmětem recenze…mám příliš mnoho naposloucháno, aby to bylo „směroplatné“…a taky se tudíž nebudu tvářit, že slyším něco originálního, ba průlomového…Jinak je dobře, že se o tom mluví…furt lepší, než němota a nicota, no ne?

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..