Jazzový rok 2012 finišuje, ke slovu se dostávají ve větší míře výběry, profily, reedice, to jest osvědčená kvalita. V té záplavě (zaplať pánbů za to!) se však najdou nejen lahůdky co do prověřené kvality, ale také objevná vydání dosud nevydaných nebo jen skrovně vydávaných nahrávek.

Do té první kategorie samozřejmě spadají další reedice slovutných desek MILESE DAVISE (Miles Ahead, Porgy And Bess, Sketches Of the Spain, Live At the Plugged Nickel), stejně tak poněkud problematické remixy nejznámějších pecek CHETA BAKERA na kolekci „Unexpected: Chet Baker Remixed For the Next Century“. Některé tituly bychom však měli zmínit zevrubněji.

JOHN COLTRANE na svém albu „My Favorite Things“ z roku 1961, jenž vychází nyní na labelu Four Star, použil soprán-saxofon natolik objevně a důkladně, že způsobil nesmrtelnou renesanci tohoto nástroje, bez něhož by moderní jazz nebyl tím, čím je. Myslím tím samozřejmě nejen sopránku. Navíc na této nahrávce již krystalizoval jeho zásadní kvartet, s McCoy Tynerem u piana a Elvinem Jonesem u bicích, jen u basy byl ještě Steve Davis, nikoli Jimmy Garrison. Titulní kompozice (dluží se dodat, že nikoli autorská, ale vlastně jde o evergreen!) pak zůstala koncertním Coltraneovým majstrštykem.
Mezi výběry, jež by neměly uniknout pozornosti jazzofila, skví se 32-trackový „Over the Rainbow“, opravdu reprezentativní průřez tvorbou be-bopového pianisty BUDA POWELLA, tohoto „Charlieho Parkera piána“, sestavený tudíž z nahrávek z let 1947 až 1964. Uslyšíte všechny jazzmany, kteří zásadně promluvili do poválečného vývoje jazzu.

Do britského jazzu zase významně promluvil pianista a vibrafonista VICTOR FELDMAN, později žijící ve Spojených státech a hrající především se swingovými orchestry. CD s názvem „Swing On A Star“, jež vydal Candid, přináší objevné nahrávky z roku 1965, živě sejmuté v londýnském klubu Ronnieho Scotta a hrané vesměs v triu s bubeníkem Ronniem Stephensonem a basistou Rickem Lairdem. Ano, s tím samým basistou, který v 70.letech tvrdil jazz-rock v Mahavishnu Orchestra Johna McLaughlina! Tady swinguje jako o život.

Jako o život hraje taky orchestr DONA ELLISE na desce „Autumn“ z roku 1968 a nyní vydávané díky labelu FiveFour. Tento disk, považovaný za top-album v diskografii Don Ellis Orchestra, přináší rozměrné, bezmála dvacetiminutové Variace pro trubku a osmnáctiminutovou live verzi Ellisova majstštyku Indian Lady, původně znějící, a to pouze 8 minut, na předchozím albu Electric Bath. A ani zde nechybějí skvostná sóla kapelníkovy trubky, tenora Johna Klemmera, altky Franka Stroziera, kláves Peteho Robinsona, trombonu Glena Ferrise a klarinetisty Sama Falzoneho.
Soulmusic.com vydává druhé řadové album BRECKER BROTHERS „Back To Back“ (1976), jež vystřelilo bratry Breckery do 1.jazzové ligy. Kritika s ním sice nebyla příliš spokojena, ale tato fúze jazzu, popu a soulu dnes působí velmi svěže a originálně a je rozhodně jazzovější, než většina nahrávek tohoto druhu v současnosti, již poněkud vyšeptalých. Tato reedice obsahuje dva bonusy, singlovou verzi If You Wanna Boogie…Forget It a stranu B téhož singlu Slick Stuff (v singlové hitparádě obsadil 95.místo). S bratry Michaelem (sax) a Randym (trubka) hrají např. kytaristé Steve Khan a Bob Mann, bubeník Steve Gadd, basák Will Lee a zpívají vesměs soulové hvězdy, jako Luther Vandross, Diane Sumler, Patti Austin.

Na 2CD „Two At the Top“, natočeném v roce 1983 a nyní vydaném na Uptown, se sešli dva význační sólisté, trumpetista JOHNNY COLES, jenž získával ostruhy u Gila Evanse, Erica Dolphyho, Clifforda Jordana a doprovázel také Raye Charlese, a FRANK WESS, mezi lety 1959 až 1964 nejlepší jazzový flétnista, dlouholetý člen orchestru Counta Basieho a slavného New York Jazz Quartetu, jenž však dal na těchto nahrávkách přednost tenoru a alt-saxofonu před flétnou. Doprovází je pianista Kenny Barron, basista Reggie Johnson a bubeník Kenny Washington, a to v méně ohraných kompozicích v aranžích Dona Sicklera, nositele 5 cen Grammy v kategorii talent, aranžer a producent.

Na Uptownu také vychází zcela poprvé záznam z vystoupení kytaristy GRANTA GREENA v klubu Holy Barbarian ve městě St.Louis v roce 1959, na kterém vedle jazzu zní poezie beatnického básníka Peteho Simpsona. Tento klub trval pouhé 3 měsíce, než ho policisté násilně zavřeli. Záznam o to cennější, že jde zároveň o důkaz Greenovy muzikantské jedinečnosti již dva roky před první samostatnou deskou. Doprovází ho saxofonista Bob Graf, Sam Lazar u varhan a bubeník Chauncey Williams a kromě autorských skladeb si můžete vychutnat i takové perly, jako Groovin´High od Charlieho Parkera a Blue Train z pera Johna Coltranea.
A teď už jen stačí rozbít prasátko…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*