Písničkářka LUCIE NIEMELÄ pochází z hornické Orlové, ale již od 16 let žije ve Finsku, nejdříve jako studentka finštiny, nyní již jako renomovaná muzikantka, která navíc na jaře tohoto roku vydala u německého labelu ZeitArt debutové album Doses. A protože 8.listopadu vyjela se svou nově sestavenou kapelou na středoevropskou koncertní šňůru, jejíž součástí budou i tři vystoupení v Česku (15.11. Veselí nad Moravou, 16. Brno, 17. Praha), tahle deska napoví, co nás vlastně čeká. A jestliže bude Lucie ty své písničky „dávkovat“ stejně, jako na disku, je na co se těšit. Sice s ní na desce hrají jiní hudebníci, ale na „najazzlé“ chuti se to jistě neprojeví, už proto, že lídrem její koncertní kapely je kytarista Ossi Maristo ze slovutného jazzového big-bandu UMO.Na debutovém CD Doses přidává Lucie ke zpěvu svůj doprovodný nástroj, kterým je klavír, ale v menší míře, než by se čekalo. Sázka na pianistu Antti Kujanpää se ale rozhodně vyplatila. Tento klávesák vyhrál v roce 2004 se svou skupinou Kvalda v kategorii Nordic Jazz Comets a jeho klavírní styl místy připomíná Zdeňka Zdeňka, když doprovází Dášu Andrtovou. Pozornost si zaslouží také kytarista Joona Hasan, který se výrazně zviditelnil spoluprací s dub hip-hopovými Ceebrolistics. Nejvýraznější vklad však přinesla Anni Elif Egecioglu (původem turecká Švédka) se svým violoncelem. Ta je známa nejen ve Finsku díky svému zpěvu v experimentálním jazzovém triu Elifantree, přezdívá se jí „Cpt.Beefheart v sukních“ a jejich letošní deska Time Out by vás odvařila.

Ani jedna ze 12 písní Lucie Niemelä vás sice neodvaří, nejsou to žádné experimenty, nebublá v nich krev a nebouří vypjaté emoce, přesto se nenudíte. Autorka sama svůj debut charakterizuje jako „něžně dramatické album, jsou v něm na jednu stranu písničky o zamilování, lásce, podpoře druhých, na druhou stranu o rozpadajícím se vztahu, domácím násilí, dokonce o drogách a smrti.“ Ty písně vás citově nevydírají, jsou upřímné, příjemně poslouchatelné a přitom umně vystavěné, poučené nejen onou silnou generací jazzových písničkářek s piánem typu Diana Krall či Holly Cole, ale také nu-soulovými divami a´la Meshell Ndegeocello, přičemž já v nich slyším také Joni Mitchell, Kate Bush a především Carole King, sama Lucie se netají Reginou Spektor.

Nejvíce jazzové jsou úvodní Second Fly Like Feathers a Silent Reward, zprvu křehká, v závěru především díky kytaře vygradovaná balada, také Flowers In Her Hair nasála jazzovou lehkost, i když jde o něžně dramatickou baladu o smrti. Ve střední části zní naléhavé smyčcové kvarteto, jež zabarvuje zvuk ve vícero písních, nejvýrazněji v Apologies Pending a Eyes At War, violoncello pak neopakovatelně sytí např. Angry Heart. Nejvýraznější hitové ambice mají Miners (píseň je taky natočena jako klip), nejen pocta horníkům, onomu mužskému elementu v autorčině dětství a dospívání. Vesměs nejazzová kytara dává o sobě nejvíce slyšet v Another Eye, v titulním tracku Doses pak ve stylu rockových 60.let včetně ostrého sóla, trochu jazzově zní jen v Ocean Waters, čímž evokuje dost silně Joni Mitchell. Zvlášť bych se zmínil o songu Telepathy – ten napsala Lucie pro svou mámu, aby jí pomohla, když byla pohlcena stresem. Kolekci pak uzavírá nadějeplná Light On A Winter Day, kterou napsala „po dvou měsících šera, kdy konečně vysvitlo slunce a bylo to, jako když se znovu narodíte“. Vlastně to není ještě konec! Pokud si počkáte něco přes minutu, dočkáte se bonusu v podobě třinácté písně, miniatury o srdci, „které bije jen pro to jediné…“

V jednom z rozhovorů Lucie říká: „Nemám ráda začarované kruhy a myslím, že hudba je dost silná na to, aby nám je pomohla překonat.“ Toť sympatická víra každého mladého muzikanta. Doufejme, že jí ta víra vydrží. Její písně začarovaným kruhem rozhodně nejsou…

Jeden komentář

  1. Marcelus

    Díky článku zde na jazzportu jsem byl na koncertě v Brně a musím vzdát hold Lucce a celé její kapele, byli naprosto vynikající. Takhle má vypadat mladá kapela – instrumentálně na úrovni, většina skladeb dynamických a sugestivních a vůbec takový ten mladistvý zápal, nadšení a energie… to tam prostě bylo. Koupil jsem samozřejmě i CD, které už podle instrumentace vypadá luxusně, takže se těším na poslech…

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..