Saxofonista LUBOŠ SOUKUP, ročník 1985, rodák z Chrudimi, student z polských Katovic, doputoval přes soubory Points, Inner Spaces a slovutný evropský big-band Concept Art Orchestra až k vlastnímu kvartetu vysněného „shorterovského“ zvuku, jenž vznikl v nynějším Soukupově působišti, dánské Kodani. Kvartet vykrystalizoval pro natáčení desky „Beyond The Borders“ v závěru loňského roku ve studiu Svárov, aby pak výsledný materiál smíchal a zmasteroval skandinávský mistr August Wanngren v Kodani a dodal mu tak výsostně moderní zvuk. Údajně s tak dobře sejmutou muzikou dlouho nepracoval, všechna čest Lukáši Martínkovi! CD právě nyní vydal label New Port Line Petra Marka, jazzového nadšence, který tento projekt spoluprodukoval, zaštítil a napsal zasvěcený sleeve-note, vycházející z bezprostředního spolužití s tvůrci. A na výsledku je to znát. A dlužno dodat, že jde o zatím nejprogresivnější počin Markova labelu!

Soukupa, jenž hraje tenora i sopránku, dorovází švédský basista Joel Illerhag, dánský bubeník Morten Haesum, nezaměnitelný svou energickou, přesnou hrou se specifickým zvukem, přechody a virbly, a švédský pianista Oscar Grönberg, znějící mnohdy až „nejazzově“, prosazující se nyní svým originálním cítěním na norské jazzové scéně. Ve třech skladbách pak hostuje kytarista David Dorůžka, který však víceméně pouze dobarvuje souzvuky uvnitř kvarteta.

Album obsahuje devět Soukupových kompozic. Úvodní „Escape“ se vyznačuje plnokrevným saxem, poklidné pasáže plné barev střídají razantní groovy. Parádní rozjezd! Následující „Barcelona“ je samozřejmě temperamentní a gaudíovsky hravá. Prvním vrcholem je balada „Windy Day In Copenhagen“ – barevně a melodicky přebujelý klavír, poté nervní, s příslibem bouře, nastupuje sopránka, místy až drásavá. „Folk Song“ pak působí jako protipól, piano zní perlivě, až étericky, prostinký, čitelný motiv, ale není to folklórní „předělávka“, postihuje více náladu, tu lyričtější, možná milostnou, ale není to unylé. „Storytelling“ je pro tuhle desku signifikantní. Na půdorysu příběhu všichni aktéři svými nástroji vyprávějí, neobyčejně tvárně, emotivně, se zvraty, oblouky, pointami. Vlastně celé album je jako sbírka povídek, vyprávěnek, momentek, příběhů, samozřejmě s autobiografickými prvky. V „Call Him“ vás dostane „vážnohudební“ piano, sax s basou vytvářejí průzračnou, až snovou náladu, údajně tahle skladba „odráží pocit, který měl autor během snu prozářeného pronikavým světlem“ – světlem Stvořitele? Všemohoucího? Takhle nějak hudbu nasával Albert Ayler blahé paměti. A nebo třeba Sun Ra, jehož duch jakoby ožíval v kompozici „Cosmic Altar“. Po energické „Recovery“ s vášnivou sopránkou a oslavným motivem vás pohladí závěrečná „Meditation“, se zvukem perkusí, jenž evokuje Rushieda Aliho, když doprovázel Johna Coltranea.

Soukupův saxofon je „shorterovský“, to ano, lze v jeho hře vystopovat třeba i vliv Charlese Lloyda, ale to není podstatné. Při svém mládí si Luboš vytvořil již svůj svébytný styl hraní, jeho kvartet zní „neamericky“, přesto výsostně jazzově – tahle směs slovanské vřelosti a severské zasmušilosti i drsnosti na téhle desce funguje na více než 100%!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*