Otto Hejnic, samozřejmě junior (otec je spisovatel a novinář), absolvent pražské státní konzervatoře (obor bicí, klavír), také fotograf a skladatel, získal stipendium na Berklee School Of Music (1997), byl předváděcím bubeníkem firmy Yamaha, mezi lety 2000 – 2005 působil v USA, podílel se na 30 albech jako sideman, než mu nyní u slovenského vydavatelství Hevhetia vyšlo první autorské album. Zove se One, Hejnic ho natočil v triu s klavíristou Ondrejem Krajňákem a basistou Josefem Fečem a napsal pro něj všech devět kompozic. A to jakých! A když si uvědomíte, že tenhle trojlístek výsostných muzikantů uchopí silná hudební témata za pačesy, ví, co hrát a jak to hrát, a na plné pecky, pak je vám jasné, že tahle deska nemůže být jiná, než podařená.

otohejnicBalady (Silver Rain, Matyas) jsou sice prosté, nijak komplikované, ale s natolik výrazným motivem, že nenudí ani zlomek vteřiny. Již s třetím trackem, Born In August, dokazuje však trio svou největší sílu: v členité stavbě, v jarrettovských gejzírech a zámlkách, změnách rytmu a dynamiky, sice v robustních, ale melodických basových linkách a kobercových náletech i pohlazeních bicích pana kapelníka se neztrácí téma, tudíž srozumitelnost, zapálené spontánní muzikantství. Poté následuje první vrchol alba, Long Time Ago.

Neuvěřitelné, co všechno se může dít na půdorysu balady! Hudební příběh, zněžnělý šelestěním metliček, klavír nasáklý citem a emocemi, překvapivě bez kontrabasu (nabízí se smyčec, ale takhle ořezaně to funguje lépe!). Skladba Sough je naproti tomu vskutku „fičák“, tlačí se nemilosrdně do hlavy. Rychlovku střídá nejdelší majstrštyk, Space Of Leaf, kde se klavír košatí až někam k Janáčkovi a Martinů, v závěru se pak rozleje do chorálu.

Nejvyšší vrchol CD pak představuje Labyrinth, a to svou dramatičností, údernými bicími, ztišeními, tektonickými zlomy, úžasným basovým sólem (čím dál víc nabývám přesvědčení, že Fečo je v současnosti naším nejlepším basistou), pulsacemi a výbuchy klavíru (snad odkaz Cecila Taylora?). Závěrečná jemnůstka Preludium for Angela je pouze pro klavír, za který usedá sám kapelník a autor.

Co dodat?

Slovo ONE by se dalo interpretovat i jako O NE! Tak to rozhodně! A doufám, že se tahle hudba neztratí v tom divném, zlacinovaném, zprimitivnělém materiálním dnešku – jde skutečně o výjimečný počin v česko-slovenském jazzu!

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*