Další nádherná nahrávka kvinteta Zuzany Lapčíkové, která míří rovnou k srdci! Takto je uvozena vydavatelem poslední deska Zuzany Lapčíkové, s kvintetem prvoligových jazzmanů, o nichž se vyjádřila jako o „kapele snů“. Neměl jsem důvod nevěřit, obvzláště, když Zuzanu sleduju už od Včelaranu a vím, že takových interpretů janáčkovsky folklórního odkazu je u nás poskrovnu. Ale ať tu její desku Rozchody návraty poslouchám znovu a opět, zprava i zleva, nemohu se zbavit nepříjemného dojmu, že tahle fúze jazzu a moravské lidové hudby zkrátka nefunguje.

lapcikovarozchodySamozřejmě, muzikanti kolem ní jsou výsostní, zvuk je nádherný (byl nahráváno analogově), ale problémem je to, že na jedné straně je Lapčíková a na té druhé jazzmani, kteří navíc hrají s obrovským nasazením. Svár křehkosti s vitalitou, dalo by se říci. Zpěv Lapčíkové nemá v sobě živočišnost Bittové či Šulákové, cimbál dokáže nahradit ještě lépe klavír (např. v písni Škoda, že můj milý), muzikanti hrají s takovou mírou invence, že lídra doslova „válcují“. Častými zámlkami a tempovými změnami vytvářejí dramatické napětí, v našich luzích a hájích poměrně vzácné, a Lapčíková sem nějak tou svou plochou hladivostí nezapadá. Což by nemuselo ani tak vadit, kdyby to byla deska pod hlavičkou kvarteta Rostislava Fraše s hostující Zuzanou Lapčíkovou. Fraš se stává saxofonistou, který u nás nemá obdoby, jeho sopránka je sice velmi razantní, ale nikoli drásavá, a tenor má tón robustní a zároveň teplý. Basista Josef Fečo je jako vždy až podmaňující, v písni Navrátilec vystřihne excelentní sólo, s bubeníkem Kamilem Slezákem vytváří bohatou a vždy překvapující rytmiku (ten se navíc zaskví i johnettovským sólem v Dobrú noc), a dvakrát dokonce „vypálí“ groovy jak z jiné hudební planety (Navrátilec, Co ty ženy).

Poklonu bych rád vysekl také klavíristovi Ondřejovi Krajňákovi, který nepotřeboval kopírovat Viklického, aby jeho hra souzněla s Janáčkem a vůbec moravskou lidovou hudbou. A to je asi také ten důvod, proč Lapčíková zní lépe ve fúzi s Viklickým, než zde. Nerad bych, aby to vyznělo sarkasticky, ale pro tyhle spoluhráče musí ještě dozrát, nebo lépe řečeno nalézt jinou tvář.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*