Tento první článek o jednom z nejvlivnějším jazzmanovi 20.století se spíše zaměřuje na jeho cestu hudebním životem, na další muzikanty které potkal a jakou inspiraci mu kdo přinášel. Snažil jsem se oddělit jeho osobní život, který byl také dosti komplikovaný a o tom si povíme jindy.

Tato legenda hudební scény se nezapomenutelně zapsala do kroniky hudby jako největší inovátor a visionář jazzového žánru. Jako mnoho muzikantů i on se narodil v Americkém městě St. Louis v roce 1926, které se už dříve proslavilo mnoha vynikajícími muzikanty. Už od raného dětství bylo pro St.Louis jeho jméno fenoménem. Poprvé začal svou kariéru s „Bill’s Eckstine Band“ jako hráč na trumpetu, která svým zvukem je charakteristická díky Milesově technice hry. Po absolvování střední školy se přestěhoval do New Yorku, kam nastoupil do „Julliard School of Music“.

Avšak jeho směr cesty nebyl zdaleka tak přímý a tak potkal dva výborné jazzmany, hrající v té době velmi populární bebop. Jejich jména jsou Dizzy Gilepsie a Charlie „Bird“ Parker.  Hraní s těmito dvěma muzikanty mu brzo přineslo ovoce v podání lepší techniky hry, nové vnímání pojetí jazzu (především osvojení si bebopových melodií a harmonických postupů). Brzo se také stal dvorním trumpetistou v Charlieho bandu na tři roky.

Jeho první zkušenosti s vedením a hraním ve vlastní kapele přišly až roku 1949. Zkušenosti od svých bebopových kamarádů mu udávaly jiný směr hudby než většině ostatních muzikantů. S polečně s jeho aranžérem Gilem Evansem vytvořil nonet (děvítičlená skupina) , který v jazzové hudbě používal netradiční nástroje pro tentno žánr, jako byly například francouzský roh či tuba. Díky souznění různých nástrojů a technik, které používal Gil při komponování, vytvořil nový směr, tzv. „cool jazz“.

Tento žánr je mnohem klidnějším než předchozí bebop a ovlivnil mnoho hudebníků v té době, zvláště na západním pobřeží ameriky, kteří si tento nový směr hudby opravdu rychle převzali a umožnili tak další objevování jazzových (hudebních) hranic.

Počátku tohoto stylu hry byly nahrány Milesovým nonetem v Capitol Records pod názvem „The Birth of the Cool“(doslovný překlad Zrození chladu). V této sestavě nonetu hráli hráči jako Lee Konitz, Gerry Mulligan či Max Roach. Toto bylo první seskupení, ve kterém Miles ukazoval svůj odlišný směr myšlení o hudbě. Přinesl také bezpředsudkovitost ohledně ras do své hudby. Jednou prohlásil, že by klidně dal práci muži se zelenou pletí do doby, dokud by hrál na saxofón líp jak Lee Konitz. Během tohoto období také po čtyři roky bojoval se závislosti na heroinu. Tu překonal, protože se inspiroval boxerem Ray „Sugar“ Robinsem, který měl stejný problém a dokázal to.

Byl to pro mne dar, slyšet hudbu takovou, kterou jsem komponoval, ve vlastní hlavě a poté ji zahrát. Nevím odkud to přišlo, prostě to mám v hlavě a raději se neptám“ – Miles Davis

Po své závislosti, kterou úspěšně překonal, se dostal do triumfální sestavy Theleniouse Monka „Round Midnight“  a v roce 1955 na Newportském Jazzovém festivalu se stal Miles velice žádanou komoditou. Dal tedy do kupy quintet, ve kterém účinkovali John Coltrane, Red Garland, Philly „Joe“ Jones a Paul Chambers. Miles měl vynikající dar slyšet v hlavě muziku, a spojil tedy dohromady tuto neuvěřitelnou bandu muzikantů se svým talentem. Později přibyl i šestý člen kapely, Cannonball Adderly a nahradil Jonese a Garlanda Jimmym Cobbem and Billem Evansem. Tato skupina později v padesátých letech znova změnila směr, kam se jazz upíral a nahrál v tomto obdobá dvě klasiky jazzu – „Milestones“ a „ Kind of Blue“ . Po vydání těchto alb se každý člen rozprchnul za založením vlastní kapely. Toto bylo naprosto typické pro kapely Milese Davise – dal dohromady nejlepší jazzmany své doby a po pár uspěšných letech se zase rozprchli dále. Během let, kdy s ním hráli, si poté většina z nich odnesla část Milesova Talentu a vrátili se na hudební scénu jako ještě lepší a kreativnější muzikanti. Zde je menší výčet muzikantů, kteří hráli s Milesem a očividně jeho dar předávají dále : John Coltrane, Cannonball Adderly, Red Garland, Bill Evans, Wayne Shorter, Joe Zawinul ( Zawinul a Shorter později zakládají společně kapelu Weather Report) , Keith Jarret, Tony Williams, Herbie Hancock, Jonh McGlaughlin, Chick Corea, John Scofield, Kenny Garret, Mike Stern a Bob Berg.

Opět se také scházel ke spolupráci s jeho přítelem Gilem Evansem a vytvořili další unikátní hudební dílo nazýváné „Sketches of Spain“. Na nahrávkách hraje Miles španělské flamenco melodie a jako doprovod mu slouží orchestr. Po experimentování v několika různých kapelách se ve svých 30 letech spojil s mladými muzikanty, kteří přinášeli nové myšlenky do hudby a díky této fůzi zakládá další ze svých legendárních quintetů – Wayne Shorter, Herbie Hancock, Ron Carter a šestnáctiletý Tony Williams na bicí nástroje. Po pěti letech účinkování této kapely se posunuly hranice svobody ve vnímání hudby a daly tak vzniknout free jazzu. V roce 1968 přibral svého starého kamaráda Joa Zawinula jako druhého hráče na klávesy.

V sedmdesátých letech měl Miles stále potřebu experimentovat s hudebnímmi zvuky pomocí různých elektrických syntetizátorů a měl stále větší potřebu spojovat svou hudbu s tehdy velice populárním žánrem funkem (který byl na samém počátku své dřevní doby). V roce 1976 v kombinaci špatného zdraví, opětovné závislosti na kokainu a plytké inspirace se odebral na pětiletý odpočinek. Po pěti letech se opět vrátil v roce 1981 a začal komponovat svá největší díla. Navrátil se ke svému starému stylu komponování a s pomocí tehdy moderních nástrojů a efektů vydává nahrávky a alba, která mu vynášejí slávu a ceny Grammy. Největší album zaznamenalo album Tutu z roku 1986. Miles Davis poté roku 1991 umírá.

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*