17.11, v den,  kdy Prahou pochodovaly davy lidí k 20. výročí od osvobození od minulého režimu, v Pražské Lucerně zase dva a půl tisíce lidí slavilo 20. let založení kapely J.A.R.  Jak tato show teda probíhala?

jar_lucernaOsobně jsem se na tuhle akci dost těšil, JAŘi dokážou pódium rozpumpovat v rytmu řízného funky, o kterou se hlavně stará, a  starala, výborná rytmika v podání bubeníka Pavla „Badyho“ Zbořila a Roberta Balzara na basu.  Na CD či různých nahrávkách není rytmika, zvláště u bicích, nijak zavrátně složitá, ale naživo dokáže tahle dvojka skvěle spolupracovat, ať už různými rytmickými prasárnami, jako jsou třeba polyrytmy, nebo jenom v backgroundu, který šlape a nutí vás se hýbat, stejně jako to donutilo mně.

Další velkou tažnou silou této kapely je sekce melodická a harmonická. Melodickou sekci plní dechy, v podání dvou saxofónu, altky a tenoru, a jednoho trombónu. Melodická sekce podávala solidní výkon, doplnila melodickou linku a to tak,  že pouze doplňovala koncert, přiznávala doby, vyhrávala melodické linky. Chlapci odvedli vynikající práci, tleskáme, a tleskali jsme i my (zvláště vydařená byla sóla Františka Kopa ve skladbě Babička, které nažhavily lidi do maximálního varu).

Harmonická sekce, vytvořená klávesy a doprovodnou kytarou, byla naprostá klasika , co se týče tohoto žánru. Na kytaru hrané typické funky kila a doprovody s příslušným wah-wah efektem. Klávesák  odvedl také výbornou práci a jeho vystoupení nevybočovalo z řady, prostě zahrál co měl, ale takhle to tam na druhou stranu sedlo jak zadek na hrnec. Prostě celá kapela fungovala jako solidní background pro hlavní muzikanty této kapely, i když spolupracovali všichni dohromady a jako celek tvoří úžasnou symbiózu, která vytvoří vynikající zážitek.

Hlavní muzikanti, zpěváci, podávali excelentní výkony. Všichni tři, Dan Bárta, Ota Klempíř a Roman Holý, podávali parádní show, jak vynikali zpěvem, tak i improvizací, např. Bártův scatting, to vše doháněli parádními i pohybovými kreacemi a show. Texty si mohl každý vyložit jak chtěl, některé lehce provokativní, třeba začátek, Nevidomí, kdy na pódium napochodovali s vlajkami , tak i odlehčené, např. pecky jako Bulhaři, Špinavej džob a jiné. Další zajímavou věcí bylo, že během každé skladby k nim přišla jedna celebrita a do nádoby z vodou dávali postupně růže, až vznikla celá kytice. Mezi hosty byli např. Jirka Macháček, Petr Čtvrtníček, Ondřej Liška či Adéla Gondíková z celkových asi dvaceti lidí.

Ozvučení sálu jsem vyzkoušel asi ze tří pozic, jednak donucením, a jednak i únavou, protože po hodině a půl blbnutí už jsem potřeboval akutně pít (a tak padlo mých 70,- za litr vody!!). Před pódiem se jednalo o sice dobrý zážitek, ale bohužel zvuk byl slitý dohromady, basy více vepředu, středy ploché, takže pokud člověk neznal trochu texty kapely, asi se nechytal a nevěděl moc, o čem daná skladba je. Naproti tomu výšky byly vytaženy trochu líp, i když to asi taky nebylo nejlepší. Během poslední asi hodiny jsem poslouchal na bočních balkónech, odkud jsem ale po čase utekl, protože o kameé sloupy se zvuky zesilovaly a více třeštily. Nejlepší zvuk, byl kolem zvukařova postu a nebo v lóžích, kam jsem se potom odchýlil a vychtunal poslední půlhodinku.

Koncert byl ale i přesto velice výživný a budu na něj vzpomínat velmi dlouho. Show byla vynikající, muzikanti hráli co měli bez větších kiksů (i když i k těm párkrát  došlo, ale nic, co by naprosto zkazilo dojem). K výročí také byla vydána retrospektivní dvojdeska, na které jsou nahrány ty nejznámější pecky od začátku jejich tvorby (od alba Frtka  1992 až po Armádu špásu 2005). Ti, kteří jsou třeba zdaleka a do rahy nemohli dorazit, nebo ještě nikdy na J.A.R. nebyli, doporučuji vřele zakoupit kamkoliv lístky, kde bude možnost a vyrazit na ně, protože už mizí i Hancock!

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..