Skvělá zpěvačka Cassandra Wilson při svém historicky prvním vystoupení v Česku nezůstala vzdálena své vynikající pověsti. Sobotní večer v Rudolfinu, kde koncertovala v rámci festivalu Struny podzimu, byl oslavou originality a nestrojeného muzikanství.

CassandraWilson_mVystoupení bylo součástí turné k vydání alba Loverly, na kterém se zčásti zpěvačka vrátila k jazzovým standadům, repertoár koncertu byl ale daleko pestřejší. Skladbami z Loverly byl však zarámován.

Hned úvodní Ellingtonova Caravan, které předcházelo snad čtvrthodinové uvolněné „jamování“ muzikantů, procházející všemožnými styly od blues a funky přes jazz k reggae a zpět, osvědčila nejen dobré umělecké vyladění zpěvačky s kapelou, ale zároveň nalinkovala večer směrem k originálním úpravám klasických věcí.

V pomyslné konečné statistice se opět potvrdilo, že Cassandra Wilson s oblibou sahá k blues, ať už neworleanskému (St. James Infirmary) nebo z mississippské Delty (Pony Blues, kde se stylově blýskl kytarista Martin Sewell), k country (Wichita Lineman, s báječným partem foukací klávesové harmoniky v rukou pianisty Jonathana Batistea) či folkrocku (zpomalená, velmi komorní a procítěná Harvest Moon Neila Younga). Stylově zařazovat přídavkové Beatles (Blackbird) by asi bylo poněkud zpozdilé.

Na to, že se jednalo v první řadě o koncert zpěvačky, dávala Cassandra Wilson možná trochu překvapivě velký prostor instrumentalistům, v první polovině koncertu možná až příliš velký. Bylo ale zjevné, že se kapela umí hraním bavit a muzikanti se vzájemně překvapují. Jsou to živí lidé, hrající živou muziku. A to aktuálně, bez ohledu na data vzniku písniček. Dávají tak pohlavek lovcům trendů.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..