Otázku „Jaký jazzov label je pro vás tento rok nejzajímavější“ jsme položili několika lidem, kteří se ve světě jazzu téměř každodenně pohybují.
Vladimír Kouřil
To je otázka k nejednoznačné odpovědi. Patří době, kdy vznikaly nové značky přinášející nahrávky ukazující nové směry vývoje. Mluvím obecně. Na české scéně posledních pár let by bylo možné za takový label považovat Ostrouchovův Animal Music – přináší zvuk mladší generace, přísný přístup ke zvukové stránce, k dramaturgii, docela čitelnou koncepci. A zřetelná koncepce je pro label často důležitější než být progresivní za každou cenu. Zavedené zahraniční značky jsou producentsky profilované už dlouho, znalec tuší, co od které očekávat, což mu pomáhá orientovat se při výběru. A pak vychází díky snadnému přístupu k technice spousta hudby na labelech kapelníků či producentů k příležitostnému použití, kde se rovněž nacházejí perly.
Jan Hála
Jisté je, že tzv. Majors na vydávání jazzu v podstatě rezignovaly. Sony nevydalo nové jazzové album už velmi dlouho, ostatní labely v oblasti jazzu spíš živoří, a pokud něco vydávají pak jsou to tutovky typu D. Krall a podobně. Proto je zajímavější hledat u menších labelů, které je ale těžké u nás sehnat ( i když nakupovat např. na americkém Amazonu může každý majitel platební karty, a většinou tam nakoupíte CD levněji než na našem trhu).
Pro mne byly v uplynulém období nejzajímavější labely: Anzic, Origin, Sunnyside, Cryptogramophone nebo Palmetto z Ameriky, nebo ACT, Winter nebo Mediastarz z Evropy.
Tomáš S. Polívka
Omezím se v odpovědích na Česko, jinak by těch zajímavých labelů (a muzikantů) od Sunnyside Records, Half Note až po „klasiky“ Blue Note etc. bylo nepočítaně. Samozřejmě nechci znevažovat úsilí žádného z vydavatelských Sisyfů, snažících se v našich podmínkách vydávat jazz. Velmi se těším třeba na novou nahrávku, kterou si přivezl Ondra Pivec se svou přítelkyní z New Yorku a která by měla vyjít u Cube-Metier. Ale asi nepřekvapí, že jako nejzajímavější a nejagilnější letošní domácí label volím (a volil bych i loni) Animal Music.
Petr Vidomus
V zahraničí Artist Share, nejen pro hudbu, kterou letos přinesl (např. Ultrahang Chrise Pottera), ale hlavně pro nový prodejní model, který je přínosný hlavně pro minoritní žánry.
V Česku jistě Animal Music Petra Ostrouchova, nad jehož odvahou investovat do jazzu mi občas zůstává rozum stát.
Záslužný byl i reediční program Indies Happy Trails, hlavně řada Československý jazzrock (kde vyšly známé i zapomenuté nahrávky Mahagonu, Energitu, Comba FH a Impulsu) a desky Laca Decziho z 70. a 80. let