Rovnou v úvodu si dovolím podotknout, že recenze této desky byla velkým potěšením. Jedná se totiž o úžasné album, které v 60ti minutách nabízí opravdu pestrou paletu hudebních obrazů, množství emocí a samozřejmě také zábavy.

A že jsem se o hudebních obrazech nezmínil nadarmo, neboť na desce je ke slyšení vokál Doroty Barové, která svým zpěvem doslova maluje nálady a místy tak vzniká až uchvacující mozaika plná všemožných hudebních motivů a vokálních kreací. Hned v úvodní skladbě Sextet se dočkáme nádherného rozvinutí, kdy právě zpěv vytváří vůdčí melodii a pod ním se mísí všechny ostatní nástroje, až skladba zmizí do úplného vyklidnění, přičemž zní jenom cello a vokál. Působivé.

Media:

Nástup piana předznamenává pozvolný rozkvět skladby. Za přesného a nápaditého doprovodu bicích rozvíjí svůj dialog právě piano a kontrabas. Jedná se opravdu o pestrou skladbu s množstvím svébytných pasáží. Na ploše devíti minut se dostaneme od sólové interpretace, přes trio až do plné sestavy sextetu. Tím skladba nabírá na gradaci a vypjatě vrcholí za sólování obou dechových nástrojů. Následující skladba Nieraz je působivá a intimní kompozice, v níž dominuje „andělský“ zpěv Doroty Barové. Do třetí kompozice nás uvede nejprve saxofon Marcela Bárty, aby se následně po vystřídání s trubkou Oskara Töröka dostal opět ke slovu v podobě nádherného sóla, které přirozeně plyne ve skladbě a  provede nás její první polovinou. Mašmaráda je kompozice opětovně krásně „propletená“ zpěvem Doroty Barové. Je znát, že tuto skladbu složil Oskar Török, neboť trubka dostává hodně prostoru a její jiskřivé výjezdy do výšek spolu se zpěvem jsou těmi nejlepšími momenty.

Media:

Em outra parte je kompozice tak trochu „jinde“. Pětiminutové pozvolné gradování napětí, kdy se v podstatě nic neděje dojde vrcholu v půlce skladby, kdy opět v sestavě tria (bicí, kontrabas, piano) Vertigo předvede, jak si představuje moderní jazz. Aby toho nebylo málo, záhy se přidá trubka v poněkud psychedeličtější podobě. Sólo pak pokračuje až do konce skladby a  Oskar dá nejednou vzpomenouti na úžasného Milese Davise. Šnieg je opět spíše intimnější skladba prostoupená líbezným a naléhavým hlasem Doroty. Výrazněji na sebe upoutá i kontrabas, který se v části skladby dostane do popředí. Píseň má až snovou atmosféru a řekl bych až minimalistický text:

„Jako podzimní mlha, jako teplý déšť,

jako den, který končí.

Jako červené květy, jako tichý sníh,

jako soumrak, který končí.

Jako průzračné svítání,

jako nic.

Být.“

Opravdu nádhera. A jakoby toho stále nebylo dost.

Media:

Nahoru je poslední skladba na desce a opravdu posluchače unáší někam nahoru, nebo na horu? To již záleží na prožitku každého, ale mě tato volněji pojatá kompozice nesmírně baví. Freejazzové úvodní šílení posluchače báječně zahltí a jako balzám pak působí naprosté zklidnění, kdy zpívá jen Dorota a piano. Jakési smíření uprostřed toho bláznění. Netrvá však zas až tak dlouho a skladba, potažmo posluchač v ní, opět „zešílí“. Nesmírně silný závěr desky, který podle mě nechává dveře dokořán dalšímu vývoji tohoto uskupení. Těším se na další setkávání s Vertigo quintetem a mohu doporučit nejen tuto desku, ale hlavně také živá vystoupení této skupiny.

Vertigo Quintet & Dorota Barová (Animal music)

1. Sextet (Vojtěch Procházka); 2. Nieraz (Dorota Barová / Dorota Barová); 3. B – / C# (Vojtěch Procházka); 4. Mašmaráda (Oskar Török / Dorota Barová); 5. Em outra parte (Marcel Bárta); 6. Śnieg (Marcel Bárta / Dorota Barová); 7. Nahoru (Marcel Bárta)

Obsazení

Marcel Bárta – soprán c tenor saxofon
Oskar Török – trubka
Vojtěch Procházka – klavír
Rastislav Uhrík – kontrabas
Daniel Šoltis – bicí a perkuse
&
Dorota Barová – zpěv, violoncello