V očekávání řekněme tradičního jazzu jsem se tentokráte vydal do Divadla 29. Nástup maďarského kvarteta však dal na srozuměnou, že o klasické podání zas až tak nepůjde.
Mírně avantgardním úvodem s lehkým náznakem free jazzových improvizací zahájil Mihály Borbély quartet tento koncertní večer.

Následoval plynulý přechodem do první skladby, ve které hned vyvstanul odkaz folkové tradice, ke které se Mihály Borbély s úctou hlásí. Báječné a zároveň účinné. Jak jinak by měl být umělec zajímavý na přehlcené hudební scéně dneška? Toto je jistě jeden ze způsobů. Určitou formou zpracovat a přiblížit folklórní tradice své země, přidat k tomu patřičnou hráčskou dovednost a hned je zde zajímavé uskupení, které posluchače obohatí a náležitě pobaví.

Mnoho prostoru dostával zbytek uskupení, především tedy Dániel Szabó za pianem a István Baló za bicími. Hlavně pan bubeník mě fascinoval svou báječnou progresivní hrou. Skladbám dával patřičný drive, trefně dovedl vystihnout co daný moment potřebuje a v sólech účinně přidal na důrazu. Jeho hrou jsem byl prostě unešen. Vůbec hudba jako celek mě tak nějak unesla. Pánové naprosto zvrátili má očekávání, což je jedině dobře. Jejich vystoupení mě doslova zaplavilo. Střídání avantgardních výlevů Mihály Borbélyho s jeho melodičtějším projevem dodávalo skladbám na zajímavosti a vytvářelo důležitý kontrast. Nechybělo ani nezbytné zapojení některého z tradičních nástrojů, když se již oháníme tím folkem. V jedné skladbě tedy došlo na pasteveckou píšťalu. Celým koncertem se prolínala ona folková tradice snoubená s jazzem, transylvánské motivy a výborné hráčské výkony. Když v závěru bubeník celou skladbu prosóloval, byl to skutečný vrchol koncertu. Prožil jsem další ze skvělých a poměrně netradičních zážitků. Díky moc za ně.