Loading ...Poslední večer letošních Bratislavských jazzových dnů (neděle 26.10. 2008) se opravdu vydařil. Park kultury a oddychu při Dunaji, kterému údajně hrozí zbourání (mezi námi, zasloužil by si to, neb požadavkům doby již zdaleka nevyhovuje), praskal ve švech (návštěvnost odhaduji na více než 2 000, spíše 2500 osob) a náladu zdejšího publika lze označit jako vstřícnou a velmi natěšenou.
Celý večer odstartovalo domácí Triango – příjemná záležitost, spojující akustický sound s tangem. Projekt je dílem pianisty Petra Breinera, který si do něj přizval vynikajícího houslistu Stana Palúcha a akordeonistu Borise Lenka. Němečtí re:jazz byly taktéž velmi příjemně znějící parta v čele se zpěvačkou Inge Luehningovou, která do programu bezpochyby patřila. Jen při některých známých standardech, okopírovaných opravdu do poslední noty, člověk trochu zapochyboval o invenci a muzikálnosti kapely… Slovenská zpěvačka Anita Soul na druhém podiu poměrně zdařile vyplňovala pauzy mezi přestavbami pódia v hlavním (společenském sále), původně čilý pohyb mezi sály ale postupně v průběhu večera ustával, neboť lidé si začali více hlídat svá pracně dobytá místa k sezení před nástupem hlavních hvězd večera.
Karen Briggsová je americká houslistka z New Yorku, jež má na kontě spolupráci s mnoha výtečníky světového jazzu a popu. Publikum spíše uhranula svojí vizáží (i když léta nosí přezdívku „Lady in Red“, tentokráte se představila celá v černém). V hlavním městě Slovenska ji doprovodila mezinárodní formace Jan Fabricky’s Overt Act, vedená slovenským bubeníkem J. Fabrickým. Diváky velmi aplaudovaná a vzývaná sestava předvedla s pořádným nápřahem zahraný fusion set, u kterého ani moc nevadilo, že jde o hudbu (podobně jako třeba v případě artrocku) jak překonanou, tak téměř třicet let starou. Větším problémem bylo nedostatečná dynamika setu – systém všichni hrají nahlas a najednou bez výraznějších sól nemusí všem posluchačům vždy úplně sedět. Z početné sestavy vynikl kromě Briggsové saxofonista Andy Suzuki a černošský, doslova optimismem přetékající perkusionista.
Po krátké a urychlené přestavbě pódia se na podiu PKO objevila hlavní hvězda večera, Al Jarreau, a po menších problémech s rozjezdem koncertu slovenské publikum doslova uhranul. Jeho unikátní a nezaměnitelný hlasový projev podporovala šestičlenná kapela, složená z výborné afroamerické rytmiky, latino kytaristy a třech bílých hudebníků (zpěvačka, klávesista a dechař střídající saxofony s druhou baterií kláves), z nichž mnozí navíc na velmi slušné úrovni zvládali doprovodné vokály. Vystoupení celkem vhodně charakterizovala informace, že Al je jediným zpěvákem, který obdržel Grammy ve třech kategoriích – jazz, pop a r&b. Velmi vstřícný hudební koktejl namíchaný z výše zmíněných stylů včetně jejich mixu (či okořeněný špetkou příslušné žánrové ingredience např. krátké výlety k hip hopu), nadhled, vzhledem k protagonistově věku zdravá vitalita, humor, dobrá komunikace s publikem – co více si přát? Tečku za celým koncertem udělal dort od Alových fanoušků z Galanty, který pan Jarreau symbolicky věnoval pro mne vůbec největší hvězdě celého festivalu – místnímu publiku. To pražské se obávám zítra v Lucerna Music Baru srovnatelnou atmosféru vytvoří jen ztěží…
