Rok se sešel s rokem a do Pardubic opět zavítal Laco Déczi & Celula New York. Kdo jejich hudbu zná, ten moc dobře ví, co může čekat. Nejinak tomu bylo i nyní…

DECZI_IMG_0985.jpgPři vzpomínce na minulý rok, kdy jsem sotva hledal v klubu místo k usazení, jsem raději přišel o trochu dříve. Avšak letos to nebylo nutné, neboť koncert zdaleka vyprodaný nebyl. Hrát se začalo tradičně po osmé hodině. Hned od úvodu bylo patrné, že hlavní postavou souboru je basista japonského původu Nob Kinukawa. Mnohokráte se v průběhu večera blýskl skvělými sóly, která ozvláštňuje speciálními efekty a zvuky, takže kdybyste neviděli, že ovládá baskytaru, často byste to ani nepoznali. Je skvělý jak ve slapu, tak ve hře prsty. Jeho kmitání rukou po hmatníku jistě ocení nejeden hudebník. Soubor se prezentuje především osobitými rychlými vypalovačkami, v kterých je nejsilnější. Trošku pak koncert zvolnil při duetu trubky s klávesami, aby se před pauzou opět rozjel energickou smrští plnou Nobových fines. Je sice fakt, že kapela šlape jak hodinky, hudebníci dostávají množství prostoru pro vyniknutí, ovšem s postupujícím časem se nelze ubránit pocitu, že je to pořád to samé. Takový pocit na člověka dýchne i z desek uskupení. Oživení přichází v závěru s vydatným Vaicovým sólem na bicí, které za klávesového podkladu dosahuje až hypnotizující gradace. Ještě vytleskání přídavku a jde se domů. Příjemný večer který potěší, ale přeci jen nikterak nenadchne.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.