Do rukou se mi dostalo aktuální album formace NUO. Pro mě se jedná o první setkání s touto na české poměry netradiční sestavou, tudíž nemohu posuzovat vývoj a srovnávat s albem prvním. Na programu recenze však je deska druhá, Dixie and the Gang. Věnujme se tedy jí…

dixiePapírový obal s titulní stranou seskládanou z pouťových postaviček zřejmě představujících členy kapely působí zajímavě, nějaké přídavné informace se však z tohoto prostého provedení nedozvíme. Pojďme tedy na samotnou hudbu. NUO mísí prvky elektroniky s jazzem. Jistě nic nového pod sluncem, ovšem v českých poměrech se jedná o netradiční a moderní pojetí, za což je třeba skupinu pochválit a ocenit. Tato kombinace je markantní především u skladeb z pera Jakuba Zitka, který je rovněž prezentován jakožto bandleader. Hodinový výlet do fúze jazzu s elektronikou začíná dechovkou a tak také končí. Vážneji lze na hudbu nahlížet od druhé skladby Dixie, která v podstatě ukazuje, co se bude na albu odehrávat. Zajímavé samply a využívání zkreslení vytváří netradičně znějící celek právě v kombinaci dechů, pro jazzovou hudbu tolik tradičních. Do Underpopu nás uvede ženský zpěv, průběh skladby obohatí parádní sólo na saxofon, aby se strhující gradace záhy vytratila až v psychedelické změti elektronických samplů. Na následující Frutti di Mare upoutají opět zajímavá sóla na trubku a na kytaru a skladba se nese v podobném elektronicko jazzovém duchu. Miňonky mě obšťasnily povedenou basovou linkou a zřejmě vrchol alba jsem nalezl ve skladbě Orbit Folk od Marcela Bárty. Rozmáchlý osmiminutový výtvor nabízí moderně znějící fusion skladbu, ve které dostanou prostor k vyjádření všichni zúčastnění. Po této kompozici se album jakoby láme a závěrečná část s poněkud zvláštně pojatými skladbami je tak nějak podivně free. Hlavně tedy Honolulu-Bucuresti je taková podivnost, nepodobající se příliš zbytku alba, což na jedné straně dodává nahrávce ještě více na pestrosti, na druhou stranu působí trochu rušivě, hlavně tedy v úplném závěru :-). Soubor nás poté ještě vezme na Místo činu a pak se s námi opět dechovkou rozloučí.

Cením si již výše zmiňované originality přístupu a jsem rád, že zde vznikají i takto zajímavá a netradiční alba. Se členy souboru NUO se můžeme setkat i v dalších formacích, z nichž například Limbo či Bucinatores sextet tvoří hudbu neméně zajímavou a originální. Je tedy vidět, že s mladou generací přicházejí nové vlivy a další zajímavé přístupy k jazzu.

První album je umístěno na webu kapely (http://nuo.cz/nuo-music.html) ke stažení.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..