Existují lidé, kteří si nejlépe vychutnají svého oblíbeného interpreta doma v křesle při poslechu jeho studiové nahrávky. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří by jeli kamkoli, jen aby mohli být na živém koncertě svého oblíbence, protože pro ně je živé vystoupení vrcholným hudebním zážitkem. Obě skupiny mají spoustu argumentů, proč ten jejich způsob je ten lepší. Studiové nahrávky jsou kvalitnější, ale ta atmosféra živého vystoupení… Je na vkusu každého, co má radši, protože ani jedno není horší, nebo lepší než to druhé. Proč to vše uvádím v recenzi cédéčka? Protože toto album je jakýmsi kompromisem mezi oběma skupinami. Je to totiž záznam živého vystoupení Jiřího Stivína a jeho Co. Jazz Quartetu, který se zde ovšem jmenuje Co. Jazz Systém protože je obohacen o jeden celkem netradiční nástroj. Vibrafon byl přizván jako připomínka Karla Velebného, jedné z vůdčích osobností, která pomáhala formovat český jazz.

Obsazení: (flétny, altsaxofon), Wolfgang Lackerschmid (vibrafon), Jaroslav Šindler (kytara), Zdeněk „Wimpy“ Tichota (baskytara), Michal Hejna (bicí)

Skladby: Bye Bye Blackbird (Ray Hendersen, Mort Dixon), Autumn Leaves (Joseph Kosma), Children’s Song No. 6 (Chick Corea), Balada o očích paní Topičové (Jiří Stivín), Nepudu domů (lidová, arr. Jiří Stivín), Straight No Chaser (Thelonosius Monk), Lover Man (James Davis, Roger Ramirez, James Sherman), St. Thomas (Sonny Rollins), Bazalička (lidová, arr. Jiří Stivín), Bye Bye Blackbird (Ray Hendersen, Mort Dixon), Dobrů noc (lidová, arr. Jiří Stivín)

Nahráno v roce 2004. Vydavatelství: Multisonic, 76:56, 1 CD, http://www.stivin.cz

stivin_jazznahrade.jpg

Celý koncert je zahájen krátkým proslovem prezidenta republiky, Václava Klause. První skladbou je Bye Bye Blackbird, kterou na tomto albu neslyšíme naposled. Jak je v jazzu zvykem, střídá se zde v sólech většina nástrojů. Nejvíc sól má pochpoitelně Jiří Stivín, který střídá i nástroje a to saxofon s píšťalkou. Druhou skladbu je standart Autumn Leaves, který už můžeme znát v mnoha podobách od mnoha interpretů. V podání Jiřího Stivína a Co. Systemu má skladba rozvláčný úvod, který po jednom zopakování hlavního tématu do velmi svižného tempa. Jako odlišnost od jiných interpretů můžeme během skladby slyšet i úryvky z písničky Škoda lásky, Vltavu ze Smetanova cyklu Má vlast, nebo Tokátu fugu d-moll Johana Sebastiana Bacha. Jiří Stivín zde předvádí, že je muzikantem nejen mnoha nástrojů, ale i mnoha žánrů. Dálší skladbou je Children’s Song No 6., jejíž autorem je Chick Corea. Zajímavé je, že Jiří Stivín zařadil do celého programu nejednu skladbu od slavných jazzových klavíristů, ačkoli ve svém hudebním tělese klavír nemá. Celou skladbou provází příčná flétna, která před koncem na chvíli přepustí taktovku kytaře, aby se k ní na závěr vrátila. Pátá skladba je z dílny Jiřího Stivína a jmenuje se Balada o očích paní Topičové. Je ve velmi volném tempu a celá je v režii přemýšlivého zvuku příčné flétny. Další je v pořadí úprava lidové skladby Nepudu domů. V úvodu opravdu slyšíme známý popěvek lidové písně Nepudu domů, lehce zaměnitelný za melodii písničky Já mám koně vraný koně, protože jsou stejné. Po krátkém úvodu už ovšem po lidových písních není ani stopy. Dokonce bych řekl, že se částečně podobá skladbě St. Thomas, na kterou ještě dojde. Pro ozvláštnění ještě před koncem můžeme zaslechnout kousek táborákového hitu Dajána. Skladba Straight No Chaser je z dílny dalšího slavného klavíristy. Jejím autorem je Thelonious Monk. Skladba je ve svižném rock’n‘rollovém tempu. I zde Jiří Stivín střídá saxofon s píšťalkou. Vyzdvyhnout si ovšem zaslouží i sólo na vibrafon, které se objevuje zhruba uprostřed skladby. Osmou skladbou Lover Man se dostáváme opět do klidného bluesového tempa a k příčné flétně. Další je již zmiňovaná St. Thomas. V sólech se zde vystřídají všechny nástroje. Takže i bicí a baskytara, jejichž sóla nejsou tak častá. Něco nového přináší i pro znalce tvorby Jiřího Stivína, protože sóla jsou, někdy více, někdy méně, oproti studiové nahrávce jiná. Samozřejmě ji do studiové nahrávky odlišuje i účast vibrafonu. Další lidovou skladbou v úpravě Jiřího Stivína je Bazalička. Celou poklidnou skladbou provází saxofon a vibrafon. Předposeldním kouskem je opět skladba Bye Bye Blackbird, kterou pomalu zahajuje vibrafon a po přidání všech nástrojů se skladba dostává do lehce latinskoamerického rytmu. Poslední skladbou „na rozloučenou“ je písnička s příhodným názvem Dobrů noc. I ta má základ v lidové tvorbě. Jak už název napovídá je v klidném tempu a dalo by se říct, že je takzvaně „na dobrou noc“.

Myslím, že poslech této desky neurazí jak znalce, tak laika. A něco nového přinese pro zastánce studiových nahrávek i pro milovníky živých koncertů.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*