Jan Hasenöhrl: La Parada

La Parada je deska výjimečná především svou žánrovou rozmanitostí. Trumpetista Jan Hasenöhrl přizval ke spolupráci velký počet vynikajících muzikantů. Jádro tvoří Lukáš Chejn (kytara) a Tomáš Uhlík (baskytara) z Jazz Efterrätt, Milan Svoboda (klavír), Camilo Caller (perkuse a bicí) a Martin Plachý (altsaxofon). Na desce hostuje Český národní symfonický orchestr, jehož je Hasenöhrl zakladatelem, saxofonista Tomáš Křemenák, klávesista Martin Hořejší a další.

laparada_m.jpgSkladby: 1) La Parada 6.54, 2) The Parrot 5.57, 3) Lullaby For a Big Girl 4.51, 4) My Funny Valentine 6.29, 5) Father Is On His Way Home 4.51, 6) Their Country 5.04, 7) Breakfast in Duisburg 7.17, 8) Brief Birthday 4.17, 9) The Lioness 2004 3.24, Total Time 49.37

Vydavatelství: natočeno ve studiu ČNSO No.1 – Gallery, 2004. Mix: M. Mergqvist, O.Bashiri & S.Baroch v Dreamstate studio, Stockholm Mastering: A.Walter v Abbey Road Studios London Režie: S.Baroch, DIGIPACK BALENÍ

Hned první skladba, titulní La Parada, je v nejlepším slova smyslu poslechová, klidná, relaxační, ale ne vtíravě laciná. La Paradě dodává latinsko-americký kabátek kromě rytmu i skvělý klavír Milana Svobody. Krásné je Hasenöhrlovo sólo s dusítkem. Druhá skladba The Parrot zní trochu jinak. Poklidná pasáž hraná na trubku graduje do silného dechového vrcholu, podbarveného slapovou baskytarou, skladbu uzavírá opět klidná melodie hraná na kytaru. Následující Lullaby For a Big Girl je opět poklidná latina, okořeněná však v pozoruhodně živém a plnozvučném závěru zvukem klarinetu a taky samplem „big girl“.

Na albu je kromě autorských skladeb Lukáše Chejna a Jana Hasenöhrla i jeden standard. Aranže k My Funny Valentine vytvořil Tomáš Uhlík. Lyrická balada je ozvláštněna především pozadím vytvořeným smyčci hostujícího orchestru a projevuje se tak míšení orchestrální hudby s jazzem. Úplně jinak zní Španělskem inspirovaná Father is On His Way Home. Na trubku v ní hostuje Jan Burian.

Their Country začíná úvodem na flétnu, pak se přidávají smyčce Českého národního symfonického orchestru, Josef Fečo dostává prostor pro sólo na cimbál, což se na jazzové nahrávce zas tak často neslyší. V pořadí sedmou skladbu, Breakfast in Duisburg, nemohu nesrovnat se skladbami od Jazz Efterrätt. Zní velmi podobně, především díky funkovým bicím, přímé basové lince, syntezátoru Martina Hořejšího a sólu Lukáše Chejna.

Asi nejorchestrálnější je skladba nazvaná Brief Birthday, která zároveň zní jaksi „filmově“, jako z nějakého soundtracku. Český národní symfonický orchestr v ní hraje hlavní roli. Album uzavírá The Lioness 2004, což je elektronické pozadí naprogramované Waltrem Kraftem, do něhož hraje Jan Hasenöhrl.

La Parada není deska, která zaujme na první poslech, ale když se do ní člověk zaposlouchá, pozná, s jakým zaujetím pro věc byla vytvořena. Zmínku si zaslouží také luxusní balení obsahující svazek poezie Lukáše Másla.