Loading ...Hudba Billa Evanse se vždy pohybovala na pomezí jazzu, popu a jiných žánrů. Vždy mi ale přišlo, že poloha, která mu nejvíce sedí je právě pop-jazzová, spíše než jazzpopová. Na tomto albu, jak už sám název předznamenává jde především o různé podoby „grassu“. Bill Evans za něj sklidil nominace na Grammy za nejlepší album současnosti.
V první moment máte pocit, že jde o jazz pro nenáročné, který tak okolo vás proběhne, aniž by vás nějak osobitě zasáhl. Jde o to, zda jste a nebo nejste vyznavači způsobu hry na saxofon, který produkuje právě Bill. Další společníci na albu Victor Wooten, Bela Fleck, Vinnie Colaiuta a další Evansovi zdatně sekundují a je pravda, že právě účast Bely Fleka jasně naznačuje, kam se deska ubírá. A paralelou se opět dostáváme k názvu. Ano, bluegrass je na této desce cítit každým okamžikem. Soulový groove, proložený bluegrassovými postupy a do toho jazzové improvizace v podání jednotlivých hudebníků. Zajímavá kombinace, která sklízí alespoň z mého pohledu úspěch hned v prvních dvou skladbách, které nepostrádají na svižnosti a nápaditosti, alespoň, co se týče ústředních motivů. V Home on the Hill je groove podpořen zajímavým, ne nijak výjimečným, basovým základem, který ale dává prostor k tomu, aby se vaše tělo rozhoupalo do rytmu. V průběhu poslechu se ale nemůžu zbavit pocitu, že deska nepřináší nic nového. Způsob hraní na saxofon v podání Billa Evanse, přiznám se, není mnou moc oblíbený. Někdy až zbytečné improvizace a jeho soprán saxofon, který stojí, dle mého názoru, až zbytečně nad ostatními nástroji. To ubírá na dojmu z celé skladby (Small Town Jack). Zajímavým zpestřením alba je určitě Celtic Junction, která je, jak sám název napovídá, jasně ovlivněna keltskými kořeny. Doplněná novodobým groovem získává na ještě větší zajímavosti. Závěrečná skladba Jean Pierre z dílny Milese Davise je posledním možným prostorem pro všechny zúčastněné.
Album Soulgrass není ničím výjimečným. Jde o nijak nenucenou pop-bluegrass-jazzovou zábavu, kterou si se svými přátel Bill Evans užil tak, jak jsme u něj zvyklí. Nehledal bych zde žádné novátorské ani moderní postupy. Deska se příjemně poslouchá, ale po čase omrzí, tedy alespoň mě.
