Minulý rok se konal Philips jazz festival a společně s ním soutěž mladých jazzových talentů. Soutěže se zúčastnil Organic Quartet a byl vyhodnocen porotou jako nejlepší jazzové těleso. Vítěz této soutěže účinkoval na festivalu a dostal šanci natočit debutové CD. Na Philips jazz festivalu jsem byl a Organic Quartet měl velice příjemné vystoupení ve společenském sále kongresového centra v Praze. Právě toto CD Dont get Ideas se mi dostalo do rukou. Organic Quartet je tvořen mladými hráči, kteří úspěšně dokazují a předvádí nové formy vyjádření talentu v jazzové podobě.
OBSAZENÍ: ondrej pivec / hammond organ, libor šmoldas / guitar, jakub doležal / tenor saxophone, tomáą hobzek / drums
SKLADBY: 1 / mr littleroot‘s green room / jakub doležal, 2 / inception / mccoy tyner, 3 / blues for wendy / libor šmoldas, 4 / humble groove / ondrej pivec, 5 / don’t get ideas/ ondrej pivec, 6 / quietude / ondrej pivec, 7 / knick knack / libor šmoldas
8 / just chillin’ / ondrej pivec, 9 / pantheola / ondrej pivec, 10 / lonely grey / ondrej pivec
VYDAVATELSTVÍ: Cube Metier 2006. Total Time 70:21 CD no. MJCD 2530
WWW: Ondřej Pivec
Úvodní Mr. Litleroots green room skvěle rozjede rytmika a pomalu se přidává saxofon střídající se s kytarou až po krátká sóla hammodů. Tato skladba mě velice dobře nabudila a doufal jsem, že ostatní skladby budou pokračovat ve stejném tempu.
Iception je skladbou od Mc. Tynera, avšak v trochu jiném podání Organic Quartetu. Přesně zahrané téma saxofonem a kytarou, zajímavé sólo na kytaru, která zní kulatým zvukem a po ní přichází hammondy a předvání svůj klasický rejstřík. Ondřej není hráčem, který drží jen dlouhé akordy, ale umí skvěle na svůj nástroj improvizovat. V této skladbě zahraje i sólo tenor saxofon, který je celkem průbojný a přesný.
Blues for Wendy je bluesovou klasikou, kterou složil kytarista Libor Šmoldas. Příjemný úvodní motiv a propracovaná sóla. Bicí příjemně zní a nenudí, naopak ženou všechno dopředu. Kytara zde svým tlumeným zvukem prohlubuje uvolněnou atmosféru a saxofon svým salonním zvukem dodává pocit pohody. Takto by má vypadat opravdové muzikantské blues. Humble Groove je velice chytlavý groove, rytmus šlape naprosto dokonale a kytara prolínající se saxofonem vytváří motiv skladby, kde Ondřej předvádí divy. Krátký výstup kytary a působivý efektní saxofon si vyšlápne svoji linku a poté se vrátí celá kapela zpět k motivu.
Dont Get Ideas je titulní skladbou a je krásně melodická, harmonicky propracovaná v motivech. Nástroje se navzájem doplňují a tvoří plný zvuk. Ondřej předvádí svou hrou, co vše je možno skrze jeho nástroj vyjádřit a předat posluchačům. Má svůj specifický styl, který někteří hráči hledají řadu let. Potom rozvine kytara uhlazeným zvukem celou skladbu až zpět k úvodnímu pestrému motivu, po kterém se skladba ztrácí do ticha. Quietude je zajímavým pomalejším groovem, ve kterém zlehka bicí s kytarou vyšlapují a doprovazejí hammondy k rozmanitým stylům. Kytara má na řadě další sólo a vybarvuje se stále zajímavěji. Saxofon se jednoznačně opře a rozezní celou skladbu až do úplného závěru pokračujícím ve funky groovech. Knick Knack – je trochu ve stylu M. Breckera a jeho desky s J. Abercombiem a Janem Hamerem. Libor Šmoldas tuto skladbu napsal a našel se v ní. Saxofon brilantně za podpory rytmiky sóluje a má neutrální styl, ve kterém je vše promyšleně zahrané. Hammody zvolní a vypovídají o jedinečnosti svého zvuku. Skladba je opravdu dobře propracovaná.
Just Chillin spustí samotná kytara a přídá se basová linka hammondů s metličkami na bicích a saxofon, který hraje hlavní roli v melodii a krásné hammondy jej doprovázejí a následně kytara předvede líbezné tóny, po kterých ji vystřídá saxofon až do konce skladby. Pantheollla je nerychlejší skladbou. Hrát levačkou na hammondech přesnou basovou linku je docela umění a Ondřej to má zpracované naprosto dokonale. Kytara vyjede plno linek za sebou a skladba opět ožívá saxofonem . hammondy jsou opravdu lahodné a Ondřej na ně projevuje svou instrumentalitu a opře se naplno do improvizace. Lonely Grey je na závěr uklidňující barová skladbička na dobrou noc. Prolíná se v ní mnoho prostoru na saxofon a je použit zajímavý rejstřík hammodek. Kytara se ponoří a plave v hlubinách zvuků. Úplným finále je samotný výjezd hammondů.
Ondřej Pivec, ale nejenom on a jeho Organic Quartet dokázali, že jsou schopní srovnání se starými jazzmany a vytvořit kvalitní materiál, ze kterého je cítit mladá energie a nadšení pro muziku, která si nese svoji tvář a je to jedna z mála nových domácích desek, která mě příjemně překvapila a rád ji budu poslouchat. Doporučuji ji všem milovníkům kvalitního příjemného poslouchatelného klubového jazzu.