„Experiment, (latinksy lat. Experimentum) – zkoumání jevů aktivním působením na ně za pomoci nově vytvořených podmínek odpovídajících cílům zkoumání nebo změnou procesu k žádoucímu průběhu.“ (Filosofický slovník, 1976)

philadelphia_experiment.jpgExperiment je tedy vědeckou metodou – měl by něco prokázat, tedy potvrdit, nebo vyvrátit. Poeticky bych mohl říci, že v hudební oblasti jde stále o objevování Hudby – dokazování její absolutnosti. Odpovědi nedosáhneme, nevíme proč, ale slyšíme Hudbu. Philadelphský experiment rovněž nezodpoví otázku, ale nasměroval bádání dobrým směrem – tam někde je Bůh. (řekněte mi co je to Bůh a řeknu, jestli věřím, nebo ne).

Dalo by se říci, že pokud experiment zkoumá jevy „ … za pomoci NOVĚ vytvořených podmínek …,“ (Filosofický slovník, 1976) – jde tedy o progresivitu. A pokud jsem hovořil o Philadelphském experimentu jako o kladení otázek správným směrem – je před námi progresivní záležitost.

Nad philadelphskými ulicemi se od první skladby vznáší báječná nálada, lehkost a noblesa. Toto město je prý známé jako centrum jazzu, klasické hudby a hip-hopu a možná bylo cílem (našeho) experimentu namíchat tyto tři „směsice“ a poslouchat výsledek. Experiment probíhá v 11 částech s názvy: Philadelphia Experiment, Grover, Lesson#4, Call For All Demons, Trouble Man Theme, Ain´t It The Trutz, Ile Ife, The Miles Hit, (re)MOVEd, Philadelphia Freedom a Mister Magic. Ale vyprávění o tom, co se ve zmíněných částech odehrává si povíme „někdy jindy, někde jinde“.

Autoři experimentu předkládají i doporučení JAK jejich hudbu poslouchat. „Více a více se budete přistihovat, jak hluboce přemýšlíte o demokracii, steacích, boxu a vypečených přeclících v jiném novém světle. Nechte ten pocit být, relaxujte a nechte, ať Experiment dělá tyto věci.“ U první skladby dochází až k proměně nástrojů v barvy, které se mezi sebou prolínají v měnivé rytmice. Poslechněte si tuto skladbu dvakrát za sebou, odhadnete místo, kde se mění rytmika a zcela zřetelně se Vám zvýší v očekávání tep. První skladba (Philadelphia Experiment) by se dala zařadit do skupiny ryze jazzových kusů desky. Byl to ÚVOD do specifického Philadelpského hudebního prostoru na němž se podílel i přizvaný Jon Swana na trumpetu a Pat Martino na elektrickou kytaru. Jak již bylo řečeno, hraje se zde na pomezí jazzu, klasické hudby a hip hopu. Skladbou Grover se tato pomyslná hranice přesouvá blíže k hip hopu. Ve skladbě Lesson#4 vyučuje basista něco, co se nedá naučit a celou hodinu uzavře smíchem. Skladbou Call For All Demons se deska vrací do lehce hip-hopových končin, nicméně příměsi jazzu je zde více. Až na konci této skladby jsem si uvědomil, že poslouchám něco nového, nikdy neslyšeného Styl hry totiž najednou změní tvář, hoši se najednou rozdovádí a trochu si ulítnou pod návalem jazzově improvizačních nápadů. Ain´t It The Trutz je skladba, ve které vrcholí umění kytaristy a basáka Christiana McBrideho. (re)MOVEd vás přesouvá opět do jiné hudební dimenze, absolutně nesouvisící s mainstreamem, ale spíše s originalitou. Koncertní klavírní křídlo a jazzově ďábelská jiskra v oku Uriho Cainna. Nabytí nezávislosti Philadelphie a možnost svobodně se vyjádřit s nádechem lokální tradice se zobrazuje Philadelphia Freedom, Philadelphská svoboda. Mister Magic Vás mávnutím kouzelné hůlky přenese co toho správného naladění čímž se i deska uzavře, ale zároveň Vás „vypustí“ s lehkým úsměvem, zamyšlením; deska si Váš poslech prostě předplatí. I s dodatkem závěrečného bonusu.

Celkově se dá říci, že ve skladbě znějící sóla podtrhují, že nástroje jsou v držení těch nejlepších.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*