Nuselský umělecký orchestr (dále jen NUO) je parta muzikantů, kteří se rozhodli hrát ve větším obsazení, ale hlavně tak, aby se vymanili ze zaběhnutého stylu hudební praxe s jejími standarty a věčným přibližováním se nedostižným, často již zemřelým vzorům. A hned v úvodu nutno dodat, že se jim to velice daří. Rozčeřit naše stojaté jazzové vody se jim podařilo dokonale. Všechny kompozice jsou z pera bandleadera a klávesisty Jakuba Zítka, pouze první skladbu tvořili společně s Marcelem Bártou a poslední dvě složil Ivan Acher.

nuo.jpgNutno dodat, že Jakub Zítko je absolventem skladby na pražské konzervatoři a piano studoval u Karla Růžičky. První vystoupení NUO se uskutečnilo v roce 2002, kdy orchestr doprovázel svého kapelníka při absolventském koncertu na závěr jeho studií. Významnou součástí je i zapojení nehudebních ruchů a zvuků, jejichž organické zařazení je doménou nonkomformního skladatele Ivana Achera, známého autora hudby k mnoha divadelním představením. Jinou součástí jsou i příležitostné skřeky, nejrůznější hýkání a průpovídky, jejichž původcem je zase Pavel Hrubý.

Úvodní „fástovka“ s velice zvláštním názvem Šun-ka-tu-dup-ček rozjíždí celé CD a navozuje tu správnou atmosféru. Už z počátku nelze pominout vynikající bicí Miloše Dvořáčka, pěkné vstupy dechové sekce a nepřehlédnutelné sólo trumpetisty Oskara Töröka, který se nikterak nepředvádí a hraje právě to, co daná věc potřebuje. Skladba mi trochu připomínala styl Joe Zawinula. Vinyl je skladba, která tak trochu evokuje éru jazzrocku. Hned v úvodu lze slyšet velice hezky napadnutý riff, se kterým autor i nadále pracuje. Nádherný recesistický úvod s ostinátním doprovodem přináší Tangola. Kompozice Days přináší zase napjatou atmosféru dnů před blížící se pohromou. K tomu účelu autor použil zajímavá harmonická spojení a využil krásné zvukomalebné barvy. Reminiscenci na třicátá léta připomíná začátek nádherně gradující skladby, s opět zvláštním názvem, Podajida, přecházející do trochu freejazzových sól, která ovšem nepřekračují únosnou míru poslechu. Uplatnění houslí a violy slyšíme ve skladbě Kolonáda Eger, která je komponována v duchu world music, ale to nic nemění na faktu, že do celkové skladby CD se hodí a navíc se příjemně poslouchá. Také basklarinet si přišel na své ve skladbě nazvané 13 a opět můžeme vychutnat velice zdařilé plochy dechů a celého ansámblu. Atmosféru pohody a poklidu zachycuje Moře a to není zrovna málo. Nights jsou noci bez jediného mráčku a tak nezbývá než se zaposlouchat do opět celokapelových ploch. Ooom je skladba na celém albu sice nejkratší, ale i tak je nesmírně zajímavá. Něco podobného kdysi dělali i na svém CD Project idva, vynikající američtí muzikanti, tenorový trombonista Jim Pugh a basový Dave Taylor. Závěrečná skladba Termix je pozoruhodná zase kombinací samplovaných zvuků se zvukem kapely a lze si v ní najít spoustu neotřelých postupů.

Z poslechu jasně vyplývá, že na naše poměry autoři i interpreti uvedeného CD do jeho hudebního obsahu hodně investovali, a to je velice dobře. Myslím, že uvedená investice se musí všem vrátit v podobě nejrůznějších nominací a cen. Hrají moderní kapelovou hudbu a tím posluchačům přináší radost z neotřelé muziky a spokojenost a pohodu.

Jenom osobní poznámku na závěr. Nemám nic proti výtvarným projevům Ivana Achera. Několikastránkový buklet je velice pohledný, ale osobně bych si raději přečetl něco o autorech a interpretech uvedeného CD.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.