Tak se mi zase jednou dostalo do rukou Polské cd a jenom potvrdilo děsivou realitu české letargie na electro-jazzové scéně. Jedná se totiž opět o jazzovou fúzi (naposledy tomu tak bylo u Robotobibok) a opět deska stála za poslech. Kdo zná skupinu Pink Freud a má rad styl, jenž hrají, pravděpodobně ví, o čoem mluvím.

pink-freudSKLADBY: 1.Tribute to Do Jonson (Silver Rocket), 2.Jazz fajny jest (Peepol feat. MIka Urbaniak), 3.Rozmowy z kapokiem (Envee), 4.Kocie jezyczki (Loco star), 5.Madomoiselle Madera (Tomasz Duda), 6.Jazz fajny jest (Emade), 7.Come As You Are (Jazz Boy feat. Karolina Kozak), 8 .Taniec Mulety (Deuce), 9.Jazz fajny jest (M.Bunio.S), 10.Madomoiselle Madera (Bart Weba), 11.My man’s gone now (Old Time Radio), 12.Nieskonczonosc (Paralaksa & Pink Freud)

Pravdou však je, že album s názvem Jazz Fajny Jest (remix&live) potěší více příznivce elektronické hudby, než vyloženě jazzové fanoušky. On už onen název podtitulu hovoří jasně. Abych se přiznal, nemám tu možnost srovnat remixy s původními nahrávkami, ale odvážím se hádat, že jde v originále o poněkud jazzovější kousky, než je tomu tak na jejich poslední desce. Jenže to už je soukromý boj každého posluchače, jestli se s předělávkou vypořádá. Podle mého se jim pokus povedl.
Mám-li srovnat Pink Freud s jejich polskými kolegy, jako třeba už zmíněné Robotobibok nebo Chromosomos, sound Freudu se od nich dost liší. Především se tak urputně nedrží určitých postupových šablon – Chromosomos, stejně jako „Liny Robot“ takto nakládají s rychlou tančení hudbou a výhradně instrumentálním jazzem, případně free jazzem. Výsledkem je pak někdy jednotvárnost se kterou se právě u Pink Freud zřídkakdy setkáte. Naopak. Co se mně osobně na nich líbí, je jakási příjemně vzrušující nepředvídatelnost. A to nemluvím jen o improvizacích (ke kterým tu a tam šáhnout), ale i o kompozici skladeb. Je chvályhodné, jak si dokáží členové kapely pohrát s tolika motivy a změnami směru písně na malém prostoru. Tak například v jednom z remixů písně Jazz fajny fest (který se skrývá pod číslem šest) vše odstartuje zvuk podobný starším videohrám. K tomu přizvukují různé počítačové tóny a vy máte pocit, že se jedná o nevšední nájezd, ze kterého by šlo nějak vycházet. Pak ale nejspíš někoho už omrzelo mačkání tlačítek digihry a rázem nastane ticho. Začne zcela nová melodie s hip hopovým rytmem. V dalších fázích skladby pak lze zaslechnout různé náznaky z předehry.

Poznávací značkou alba ale nejsou hip hopové podklady a experimentální elektronika. Bubny Jakuba Staruszkiewicze či hudební programky basisty Wojtka Mazolewskeho většinou vyluzují lámavé beaty, které doprovázejí až na výjimky vlídné a příjemné melodie (ty spoluvytváří i trumpetista Tomasz Zietek). Ty se někdy dotýkají rozličných žánrových hranic jako downtempo, ambient nebo dokonce mužský gospelově laděný sbor (v Come As You Are). Jestliže bychom stále srovnávali, neobvyklý je také použití čistě písničkového charakteru se vším všudy, tedy se zpěvem i refrénem. Tyto pasáže patří dokonce k mým nejoblíbenějším, asi také kvůli příjemným hlasům hostujících zpěvaček (třeba Mlka Urbaniak ve dvojce).

Tak tedy sečteno a podrtženo. Máme tu zase nevšední záležitost z Polska, ke které by se měla stočit pozornost všech, kteří jejich stylu holdují.

[pro-player type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=5NPiOjFVQRc[/pro-player]

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..