Rozhovor s Peterem Lipou

Rozhovor s Peterem Lipou

Peter Lipa je u nás všeobecně dost znám. Nahrává videoklipy, jeho muzika se dostane i do rádií. Pohybuje se na okraji blues, jazzu a prostého písničkářství, čímž dokáže přilákat posluchače. Stíhá toho hrozně moc: dramaturgii nadcházejících festivalů Jazz Goes To Town a Bratislavských džezových dnů a aktuálně také vydává dvě CD. Člověk, který vyprodal Akropoli a v neděli si tento zážitek, už s méně diváky, zopakoval a pokřtil své nové DVD, nám v rozhovoru řekl něco o každé ze svých aktivit.

Za pár hodin křtíš svoje nové CD a DVD Live in Akropolis Prague. Vlastně i Tvoje první zkušenost s Indies Records dopadla jak?

Oni vydali i Beatles In Blue(s), ale to je převzatá nahrávka ode mě. Podívej, s DVD člověk nemůže být spokojený, protože když mluvíme o DVD, tak pořád studujeme a koukáme se na materiály, které vydávají a nahrávají největší umělci, jako např. Clapton a ta dokonalost, která tam je, se v našich podmínkách jednoduše nedá dosáhnout. Je tam vidět, že za tím je hrozně moc práce. Takže tohle je záznam koncertu, není to ta typická výroba DVD. Mimoto, mi zároveň doma vychází nová deska. Milan Lasica mi dal 15 nových textů a vzniklo 15 nových písní. Bude se to jmenovat Lipa zpívá Lasicu.

Proč jsi se rozhodl natočit mimo DVD i CD?

Ten projekt byl směřovaný k tomu, že se bude nahrávat DVD. Měli jsme tady v Akropoli koncert 24.3 a nahráli víc než 2 hodiny hudby, které měly vyjít na DVD. Když měla Indies v rukách materiál, přišli s myšlenkou proč nevydat taky i CD a my jsme s tím souhlasili.

Jak na tebe působila práce režiséra, respektive kameramanů, která je v přípravě DVD dost důležitá?

Ono muzikanti nemají moc rádi, když v průběhu koncertu mezi nimi chodí kameramani. Ale zase, když má mít z toho DVD něco divák, tak je to asi nutné. To znamená, že tady bylo nějakých 6 – 7 kamer a všichni dělali co je v jejich silách. Nechci hodnotit jejich práci, my jsme se snažili hrát, jak nejlíp umíme a to nechci posuzovat, to bude muset posoudit někdo jiný.

Emil Viklický nahrál své 1. české jazz DVD, Franta Kop teď Ty…

…víš, já se nějak nechci manifestačně hlásit k jazzu. To, co zpívám, jsou písničky, které mají v sobě hodně poloh, které připomínají jazz, ale svoji hudbu, bych nenazýval jazzem.

Takže se zkrátka cítíš jako muzikant…

Ano, prostě hraju hudbu, která v sobě má hodně jazzu a má v sobě taky hodně blues. Jazz a blues jsou manifesty, ke kterým se hlásím, ale zároveň netvrdím, že to co hraji je jazz nebo blues.

No, kdybys řekl, že jsi jazzman, tak bych smekl: který jazzman může říct, že vyprodal Akropoli?

No tak to je tím, že jsem zpěvák a ty písničky jsou trochu jinak připravené. Snažím se aby ten koncert byl zajímavý, aby to nebylo jen to, co je na klasickém jazzovém koncertě: že hrají a improvizují muzikanti. Snažím se s publikem komunikovat a taky se snažím, aby se některé skladby mohly vysílat v rozhlasem a tím pádem to lidi poznají a je to pro ně zajímavější.

Jsi před koncertem nervózní?

No, většinou ne, ale pamatuju se, že když jsme točili to DVD tak jsem trochu nervózní byl, protože tady bylo dost lidí, k tomu ty kamery a člověk si uvědomuje, že teď to musím dobře zahrát. Nic se nedá zakamuflovat, protože pak by to bylo nepoužitelné. Takže ta zodpovědnost byla větší, ale to pak po začátku koncertu odpadlo. Ta poloha, když je člověk absolutně nad věcí, a je v pohodě je pro muziku určitě nejlepší. Napětí a nervy jsou zajímavé, je to trochu povzbuzující, je to takový malý doping, ale pro výsledek to není dobré, výsledek by měl být absolutně v klidu. Jde o to být takový profesionál, že i před tím největším sálem, největším koncertem to odehraješ jako by se nic nedělo, bez napětí. Člověk nemá mít v sobě ten stres, jako že teď musím.

Jak vnímáš kritiku svých alb? Např. album Beatles in Blue(s) bylo v Čechách a na Slovensku přijato dobře, v zahraničí (AllAboutJazz) dost negativně. Je to pro Tebe vůbec nějak směrodatné?

Určitě je to zajímavé poznat názor jiného člověka na mojí práci, zvlášť člověka, který se tím zabývá, kritikem, profesionálem. Potěší mě, když se mu to líbí. Trochu jsem smutnější, když se mu to nelíbí. Snažím se pak najít v tom, co napsal nějakou poučku, anebo něco, co bych napříště mohl udělat lépe, ale určitě se jak pozitivní, tak i negativní kritikou zabývám krátce. Jedna potěší, druhá rozesmutní, ale já musím jít dál a ta cesta, po které jsem se dal, je moje cesta. To znamená, že mě z této cesty nemůže nikdo vykolejit, protože to pak nebude moje cesta.

Když jsme u Beatles, slyšel jsi už novinku Paula McCartnyho „Chaos And Creation In The Backyard“?

Ne ještě ne, dobré by bylo slyšet třeba Paulův názor na to, co kdysi hrál. Určitě si to poslechnu. Myslím, že to je jeden z těch hudebních géniů, takže to co dělá je určitě zajímavé.

Pojďme k Jazz Goes To Town. Vedeš Bratislavské džezové dny a myslím, že se dokonce tenhle festival překrývá s Jazz Goes To Town. Jak to všechno stíháš?

Ano, je to ten samý víkend. Já budu v Bratislavě. To jsem se dohodl už s pořadatelem, brněnskou agenturou SPKM. Řekl jsem jim, že v tom termínu musím být v Bratislavě a tak jsme se dohodli. Začátkem festivalového týdne ale budu v Hradci, pak jedu do Bratislavy a oni to tam potáhnou už sami. Je to profesionální tým. Teď tam přibrali zkušeného člověka, pana Davida Butulu, který je fajn a myslím, že to všichni zvládnou. Festival je dobře připravený.

Snažíš se ze vybudovat nějakou tvář festivalu? Deset let se teď něco budovalo a ty vlastně startuješ od začátku, i výběrem hudebníků a kapel mu dáváš podobu.

Ten půdorys festivalu se vlastně nezměnil. Celý týden se hraje ve městě plus dva večerní, hlavní koncerty v Aldisu. Kdyby to dělal Martin Brunner, možná by tam dal jiné kapely a možná by těch koncertů bylo méně nebo více. Ale jinak ten festival zásadních změn nedoznal. Myslím, že v zásadě bude profesionálnější v organizaci a propagaci a na tomto základě by mohlo přijít více lidí. A záleží od města Hradec Králové, jak bude festival dál pokračovat. Možná by mohl doznat nějaké další změny. Mluví se o tom, že pokud by jsme chtěli skutečně naplnit název festivalu „Jazz jde městem“, tak by to chtělo udělat v trochu jiném termínu – trochu teplejším. Například konec září. Hradec má velkou tradici, má za sebou deset let. Podle mě to je v současnosti největší český jazzový festival. Ted je naplánováno 33 koncertů v průběhu festivalového týdne a myslím, že v té tradici budeme pokračovat.

Znáš hudbu všech kapel, co budou vystupovat na JGTT?

Já jsem tu přípravu dělal společně s Davidem, znám všechno, všechno jsem slyšel, ale přiznám se, že kapely, které budou vystupovat v průběhu týdne checkoval spíš David a já jsem se zaměřil na ty hlavní večery v Aldisu.

Máš v poslední době nějaký objev, který je pro tebe něčím výjimečným?

Včera jsem v Litoměřicích slyšel skupinu Egnoise, která se mi celkem líbila, je dost zajímavá. Stejně tak i kapela Vertigo je zajímavá formace a dokonce se podařilo je dostat na hlavní scénu v Hradci.

Tak kluci z Vertiga na to určitě mají…

Mají, mají, evidentně. Jsou sice mladí, ale v jazzu je ta mladost relativní. To znamená, že když v jazzu o někom řekneme, že je mladý, tak to neznamená, že jim je 16 let, ale i v třicítce může být člověk mladý, ale ten názor a projev není vykrystalizovaný.

Chystáte nějaké jam sessions?

Plánujeme, ale jam sessiony jsou ošemetná věc. My jsme svědky jam sessions ve všech klubech. Jsou situace, kdy se muzikanti scházejí, stále jamují a takových formací je hodně. Já se bojím jam sessions. Člověk na koncertě by měl odevzdat maximum, to, co nejvíc umí, to, co si připravil. Jam je situace, kdy to může vyjít, ale může to i nevyjít. Jsou situace, kdy jam session byl o té jiskře, která přeskočila a stal se zázrak. Ale ten zázrak se stává tak v jednom jamu ze 100. Je dalších 99 jamů, kdy to nevyjde. Pro publikum je jam dobrý grif. Hlavně to slovo „aha bude jam session“ – všichni čekají, že se stane něco, co na koncertě nebylo. Pravda je ale taková, že muzikanti víc odevzdají na koncertě, protože tam hrajou to, co si připravili a tam by se měli ukázat v tom nejlepším světle.

Tak díky za rozhovor, popřeju hodně štěstí při dnešním křtu a neviděnou v Hradci.