Že Vám jméno Deana Browna moc neříká? Máte pravdu, tento kytarista natočil pouze dvě vlastní alba. Bylo by ale chybou domnívat se, že Dean je nějakým začátečnickým ořezávátkem. Tento groove rek s vizáží naštvaného Chucka Norrise, jak se na přebalu svého nového alba stylizoval, má již za sebou dlouhou hudební dráhu. Pokud budete studovat booklety nahrávek z 80 a 90 let, najdete ho v seznamech přizvaných hostů na téměř 80 (!) albech takových muzikantů jako Marcus Miller, Roberta Flack, Joe Zawinul, Gil Evans, Les McCann, David Sanborn, Bill Evans, Billy Cobham, Till Bronner, The Brecker Brothers a spousty dalších.
Nahráno roku 2004. Vydavatelství: ESC Records, 63:10, 1CD
Skladby: Intro, To be with you, Piggly Wiggly, Forever, The Divining Tree, Feed myJones, In the Basement, Intermission: Emergency Funk Radio, Pandora´s Box, Break Song, Hunter, Blues on the Blvd. Part II, Shadows, Forever (Remix)
Obsazení: Dean Brown (lead vocal, g, djembe, bg), Bernard Wright (kb), Juju House, Poogie Bell (dr), Marcus Miller, Schuyler Deale, Booker King (bg), Lalah Hathaway (voc), Roger Byam (tsax), Michael Davis (tb), Michael „Patches“ Stewart (tp), Filip Jaslar (violin), Michal Sikorski (violin), Pawel Kowaluk (viola), Bolek Blaszczy (cello), Peter Habbe (loops, sequencing).
Na svém druhém albu jako by se Dean otáčel za svojí kariérou a rekapituloval vše čím prošel a co jej na jeho poměrně dobrodružné a pestré cestě hudebním životem potkalo a inspirovalo.
Hned úvodní krátká legrácka „Intro“ , v níž jej spoluhráči telefonicky honí, aby už vyrazil (pravděpodobně do studia), naznačuje jeho neustálou zaneprázdněnost, v níž si našel prostor právě pouze pro dvě vlastní alba. Jak sám uvádí, během 80 a 90. let, kromě nahrávání, byl neustále na cestách. Koncertoval např. s Marcusem Millerem (do jehož doprovodné kapely patří dodnes), Davidem Sanbornem anebo znovu oživenými The Brecker Brothers. V současné době kromě Millera doprovází především Billa Evanse, Robertu Flack, klávesistu George Duka nebo svého starého mentora Billyho Cobhama.
Skladba „To be with you“ do jisté míry odkazuje na jeho prapůvodní inspiraci koncem šedesátých let, hippie scénou a hudbou, která tu dobu prostupovala. Když se totiž s rodiči poněkolikáté vracel z Francie do USA, probíhalo zrovna „Summer of Love“ a Deana, přestože mu bylo teprve dvanáct let, ta atmosféra natolik sebrala, že se rozhodl být muzikantem. Slyšíme zde odkazy na jeho oblíbeného beatlovského „Seržanta Pepře“, melodickou pompéznost CSN&Y, tehdy oblíbené orientální motivy, claptonovské blues anebo třeba psychedelii Franka Zappy. Ptáte se, jak to může jít vše dohromady? Může, protože to vše spojuje inteligentní a vynalézavá Deanova kytara a především lehkost, se kterou se v jednotlivých žánrech pohybuje.
Dean Brown na své vlastní nahrávky čekal dvacet let, a tak dává znát, že se především chce sám bavit. Dokázal se také obklopit spoluhráči, kteří mají stejný názor včetně hostujícího chlebodárce Marcuse Millera. Nejvíce je to cítit z kousku „Piggly Wiggly“ s vynikajícím, až dětsky jednoduchým, opakujícím se motivem basy. Dean tu střídá kytaru s akustickou basou a dokonce banjem. Trochu mi to připomíná hravost a melodickou vynalézavost některých nahrávek Jaca Pastoriuse.
Soulový kousek „Forever“, který se na albu objevuje ještě jednou v závěrečném remixu, jako by zase vypadl z pera Stevie Wondera anebo Ray Charlese. Úvodní hamondy přeruší chytlavý motiv živých smyčců a pak se přidává soulově procítěný vokál samotného Deana Browna. Je to číslo s hitovými (v dobrém slova smyslu) ambicemi. V této souvislosti mi nedá, abych nepřidal k dobru jednu drobnou zajímavost. Dean s úsměvem vzpomíná, jak v patnácti letech na tři roky odputoval do Korey, kde získal profesionální kšeft jako sólový zpěvák a kytarista v jedné kapele. Stal se tam skutečnou pop star se vším všudy, s vlastním fan clubem a bodyguardy.
Po návratu se však vrhl na seriózní studia nejdříve na George Washington University a poté na Berklee College of Music, kde byli mezi jeho spolužáky např. Mike Stern nebo Bill Frisell. Frisella si posluchač může vybavit v krátké skladbičce „Pandora´s box“ a především v „The Diving tree“, kterou tvoří právě frisellovsky fantastické zvukomalebné kytarové plochy, nad kterými se vznáší jemný tanec perkusí a Deanova recitace.
Dean však na albu přiznává například i vliv Jimiho Hendrixe. Vypalovačka s jednoduchým chytlavým rifem a skvostně naléhavým kytarovým sólem „In the Basement“ je toho důkazem.
Některé ze skladeb zase mohou posluchače směrovat ke spolupráci s Billy Cobhamem. Do škatulky cobhamovské fusion můžeme zařadit barvitý „Break Song“, podle mého nejhezčí skladbu alba, s marsalisovským hot sólem trubky s dusítkem, náladotvorné „Blues on the Blvd. Part II“ obsahující melodické až santanovské kytarové sólo a částečně i „Feed my Jones“ s vtipnými syntezátory. „Hunter“ je zase pro změnu laděn do elektronického housového hávu s latinskými názvuky v Deanových kytarových vyhrávkách. Funky vlivy Dean přiznává v krátkem, našlapaném „Intermission: Emergency Funk Radio“.
Že vám to vše připomíná pečení dortu z oblíbené pohádky o pejskovi a kočičce? Možná by tomu tak bylo, kdyby všechny ty do hrnce vhozené, zdánlivě nesourodé ingredience, Dean nespojil svým umem, cítěním a značnou mírou vkusu bez ohledu na to, co právě hraje. Pravděpodobně proto je tak vyhledávaným doprovázečem.
Na závěr musím však ještě jednou upozornit. Nehledejte v nahrávce žádnou oslňující originalitu, album je určeno především pro pobavení a já jsem se celkem bavil. A bez bolení břicha.