Pod záštitou pana prezidenta Václava Klause se uskutečnil festival , který přivábil atraktivní muzikanty a rovněž tak i atraktivní publikum. Tuto lehkou narážku bych rád upřesnil. Bylo vyprodáno, útulný klub Reduta, patrně nejznámější jazz klub v České Republice, se chystal na polské vystoupení a chtěl přispět k potvrzení teze, že hudba je internacionální prostředek.
Takové byly i ceny a myslím, že kromě šatnáře a barmana a ještě pár lidí a novinářů zde český jazyk nezazněl. Dá se to snad vysvětlit hudbou, která byla náročná, řekl bych pro fajnšmekry, ale při pohledu na sál lidí, kteří se chytali za hlavu a různě si během koncertu hledali útulná pohodlnější místa jsem dospěl k názoru, že ne všechny polská scéna oslovuje.
V Redutě se odehrávající vystoupení jsou vsazena přesně na míru zdejšího interiéru.
Chromosomos v Redutě předvedli takový zážitek, že několik lidí odešlo z křečovitě prohnutým úsměvem, který hudba svou proměnlivostí vryla. Ve vesmírné lodi Redutě, která nás prvními skladbami přepravila ze Země, ve mně evokuje pocit, že jsem byl skutečně chycen jakousi velkou rukou, zvednut jakoby nade mne – a z výšky se koukal na sebe.
Polská scéna díky svému zastoupení dokázala, že v posledních letech (a bude tak tomu jistě i v budoucnu) hraje špičkový inovativní jazz (podobně s jiným odstínem i scéna severská). Autoři této hudby prohlašují, že se pohybují na hranicích jazzu, ethna a progresivního rocku, což bylo dokonale rozpoznatelné, ale těžko se popisuje něco, co si jen stěží můžete představit: skloubit tyto styly je v představě nemožné. Každopádně po první skladbě jsem si byl jist, že poslouchám něco, co jsem v životě ještě neslyšel.
Indické, arabské i balkánské hudební trendy se prolínali s jazzem, melodie byly vábivé, zapamatovatelné ale skladby celkově byly hodně proměnlivé. Proto i soustředění bylo o něco složitější a potlesk zazníval ryze jen mezi skladbami.
Na koncert Chromosomos se určitě vyplatí zajít a zažít ho. CD Ultra project nedosahuje kvalit koncertu, navíc si dokážu představit, že by někdo spíš sáhl do své knihovny pro knihu Imannuela Kanta než po tomto albu. Není to hudba pro laiky a už vůbec ne pro nováčky v jazzu. V představě, že někdo nemá s jazzem zkušenosti a je na něj nasazen „chromosomní projekt“, ve mně vyvolává obavy, aby se dotyčný k poslechu jazzu vůbec někdy vrátil.
29. 10. 2004, Reduta
Hráli:
Artur Dominik – bicí, perkuse
Robert Szydlo – basa
Adam Pieronczyk – saxofon
[podcast]http://www.chromosomos.art.pl/Swirek_!!.mp3[/podcast]
[podcast]http://www.chromosomos.art.pl/KatarynkaChromosomos.mp3[/podcast]