Z aktuálního tiskového prohlášení z 8. prosince 2004 se dozvídáme, že malířka BRUNI byla pozvána, aby se účastnila největší aukce historických jazzových sbírek. Tato událost proběhne v New Yorku koncem ledna nebo začátkem února 2005. Co je ale nejpodstatnější: z galerie BRUNI bylo vybráno celkem 12 kreseb pro tuto aukci. Mezi jinými např. portrét Ch. Parkera, M. Davise či J. Coltranea. I sama malířka tuto akci hodnotí s pokorou a uznáním, vědoma si, že není mnoho umělců – malířů, kteří by byli vyzváni pro participaci na této prestižní události. Na mě osobně obrazy Bruni působí s nádechem lehké spirituality, která se vznáší kolem umělců které maluje a kterou posílá ve svém „Vzkazu“.
bruni2.jpgPopis „Vzkazu“

Je 4. září roku 2000. Když jsem usnula, zdálo se mi, že mě navštívila stará matka, které jsme říkali „Biba“. Ukázala mi malou bílou knihu, plnou obrázků matky Terezy. Na poslední straně knihy je obrázek mojí první kresby – malého afrického dítěte. Na obalu knihy, je pro mě vzkaz, který podepsala matka Tereza. Vzkaz, abych jí hned nakreslila..

Nikdy jsem toho od matky Terezy moc nečetla, jen jsem byla okouzlena její silou v tomto světě. Nevěděla jsem ani, že zemřela. Tu noc, 4. září jsem šla do studia a začala ji malovat o půlnoci – na 5. září. Malovala jsem přes noc a skončila ráno 5. září roku 2000.

Potom, co jsem s malováním skončila se mě moje dcera Kristýna zeptala, jestli jsem věděla, že Matka Tereza zemřela. Odpověděla jsem: „Ne“. Po prohledání internetu mě zavolala zpátky a s emocemi mi přišla říct, že Matka Tereza vstoupila do nebe 5. září, 1997.

Potom jsem komunikovala s mým bratrancem v Brazílii, a zjistila jsem, že Biba, moje babička, také zemřela 5. září.

……………BRUNI

Máte v sobě italskou i libanonskou krev, k tomu jste se narodila v Brazílii. Odráží se tyto kosmopolitní tradice i ve Vašich kresbách?

Nevidím jak mé etnické pozadí má co dočinění s tím, jak maluji. Vzešla jsem z dlouhé řady talentovaných lidí, jak z oblasti hudby, tak i umění, ale nemyslím si, že to má co dělat s etnicitou. Maluji jazz, protože jazz miluji a miluji i lidi, kteří dělají jazz. Moje poklona patří skutečně velkým Američanům, Afro-američanům, u kterých jsou kořeny této hudby.

Jaká je Vaše životní filosofie či věříte v lidskou predestinaci?

Jsem velmi duchovně založená. Věřím, že si každý tvoří svojí vlastní realitu a že naše duše má svobodnou vůli a že jsme schopni dokázat o hodně více, než si myslíme, že můžeme. Proto se snažím být na sebe tvrdá a pak pozoruji výsledky. Bylo mi předurčeno, abych malovala? Kdo ví? Možná.

To, co mám já na jazzu rád, je jeho pestrobarevnost, tedy přesně to, co vidím ve vašich malbách. Jak dlouho jste k tomuto specifickému stylu směřovala než jste si uvědomila, že je to pravé?

Můj styl konstantně roste a nadějně se mění. Pokud jste skutečným umělcem, tak si nikdy neuvědomíte, že jste dosáhli pravdy nebo jen stylu, protože to pak může způsobit, že zůstanete stát na místě. Vždy se měním, vždy rostu a tento proces mi dovoluje to co sám chce.

Zajímalo by mě, jestli se inspirujete hudbou, kterou pak převedete na plátno do podoby portrétu nebo potkáváte múzy někde jinde?

Nacházím inspiraci ve všech věcech, které jsou dobré, ve všem, co je krásné, ve vlídnosti a šlechetnosti, loajalitě a přátelství a nejvíce z celé mé rodiny. Nemůžete nic převést na plátno. Přibližujete to a jen tiše posloucháte, co vám to říká. Pokud to neslyšíte, pokud malujete podle „programu“, tě to složité. Získáváte pak to, co dnes vidíte ve většině galerií. Skutečně si myslíte, že Vincent Van Gogh převáděl, když tvořil? Nebo Picasso? Nebo Miles když hrál??? Jsme kanály, jsme otevření, jen zaznamenáváme to, co námi prochází, ale co nejde z nás.

Jak dlouho Vám trvá nakreslit jedno dílo?

Nepočítám to. Nesleduji čas mé práce. Žádné z pláten, které namaluji necestuje tou samou cestou.

Vokalista Gino Sitszon řekl, že skládání písní je jako malování. „V hlavě vidím tančit barvy, odstíny a tvary.“ Jak je vidět, tak kombinace Jazz (hudba) – Malba je velice specifická. Ornette Colemann kreslil, Miles Davis kreslil, Dá se malbou vyjádřit to, co hudbou nebo to jsou univerzální jazyky?

Všechny typy umění jsou spojeny. Všichni skuteční umělci sledují stejný proces. Nezáleží na tom, jaké nástroje k vyjádření máte. Zkrátka všichni posloucháme stejný tón.

Byla jste někdy v Praze aneb, kdy Vás můžeme vidět v České republice?

Ne. V Praze jsem nikdy nebyla, ale ráda bych se tam někdy podívala, ale kdo ví kdy?

Závěrem děkuji za Váš čas a možnost uveřejnění náhledů některých z Vašich děl a přeji mnoho úspěchů do budoucna. A také gratuluji k vystavování na aukci v NYC.

Děkuji. I vám hodně štěstí.

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*