K polské hudební scéně chovám opravdu velké sympatie Ultra Project je důkazem toho, že v sobě skrývá nejeden skvost. Progrese, originalita, inovace ale také atmosferičnost a emotivnost. Těmito slovy by se ve stručnosti dalo popsat to, co se na této desce odehrává. Polské trio se na svém debutu neuzavírá do škatulky jednoho stylu, ale naopak vstřebává do své tvorby velké množství hudebních vlivů (kdo je viděl na živo koncem října v Redutě, ví o čem mluvím) a předkládá nám velice zajímavou multižánrovou hudební kolekci.
Vydavatelství: Audio Mobile, 2001, 57:47
Skladby: Chasyd, Świrek, Spidi, Pitbull, Tire, Jascha, Tire (Trans mix), Chromox.avi.
Obsazení: Marcin Bors (g), Artur Dominik (dr, percussion), Robert Szydło (bass), Hosté: Adam Pierończyk (sax), Artur Majewski (tr), Blanka Mikłaszewska (vokál), Venetta Nenova Bogdanowa (vokál)
Na časové ploše více jak 50-ti minut se nachází sedm kompozic včetně jednoho remixu (ano správně tuc-tuc…) ve kterých kapela roubuje na jazzové základy např. Etno. Zejména pak balkánské a arabské melodické motivy, které mají charakter různých intervsuvek ale tvoří také kostru jednotlivých kompozic (viz úvodní Chasyd, či šestá Jascha). V kontextu alba pak, řekl bych, prosvětlují náladu tohoto dílka a tvoří zajímavý kontrast k místy až futuristicky znějícím pasážím.
Čímž se dostáváme k Marcinu Borsovi, jenž má na starosti veškeré kytarové party a posouvá tuto nahrávku, až k hranicím progresivního rocku. Nutno dodat, že svým kytarovým uměním vtiskl nahrávce punc naprosté originality a z větší části má na svědomí onu nevšední atmosféru. Jeho nepřeslechnutelnými sólovými výjezdy je protkáno celé album, ale pozastavil bych se zejména u páté a šesté skladby, (obě pocházejí z živého vystoupení z roku 2000) ve kterých se doplňuje s hostujícím saxofonistou Adamem Pierończykem a jejich výkon je opravdu nepopsatelný.
Dosud jsem se nezmínil o rytmické sekci, kterou tvoří bubeník Artur Dominik, jenž je také (kromě čtvrté skladby na které se s ním podílel M. Bors) výhradním autorem veškeré hudby. Spolu s basistou Robertem Szydlem pak staví nosnou rytmickou stěnu a snaží se pracovat co nejvíce pro danou skladbu. Příliš neexhibují a tím vytváří prostor pro hlavní sólující nástroje, které pak báječně doplňují. Nicméně jejich hra je velice výrazná, pestrá s velkým citem pro rytmus a dynamiku a když si nějaké to sólíčko vystřihnou, pak to opravdu stojí za to. Co dodat závěrem? Snad jen to, že jsem z Ultra Projectu nadšen stejně jako z jejich pražského koncertu a už se těším na novou desku!