V pondělí večer se ve Velkém sále pražské Lucerny představil Pat Metheny a jeho šest spoluhráčů Lyle Mays (piano), Steve Rodby (kontrabas), Cuong Vu (trubka), Antonio Sanchez (bicí), Grégoire Maret (harmonika), Nando Lauria (kytara). Přijeli společně propagovat nové album „The Way Up“, které vyšlo letos v lednu a které je pro mnoho posluchačů i pro samotného Methenyho vrcholným počinem jeho tvorby. Specifické je album především svým pojetím.

Již při vstupu všichni návštěvníci pochopili, že se ocitají ve světě The Way Up. Do začátku koncertu totiž zněl nasamplovaný zvuk z počátku alba. Samotný koncert začal sám Metheny na akustickou kytaru, když se postupně měnil zvuk ze samplovaného na živý a bylo patrné, že první část koncertu bude věnovaná právě aktuální desce. Koncept představení se samozřejmě podle desky vyvíjet musel, protože koncepční albu rozbít na jednotlivé skladby prostě a jednoduše nemůžete. Po úvodním intru se k Methenymu připojil celý soubor a rozjeli The Way Up v plném proudu. Základní kostra koncertu se zásadně nelišila  od samotného alba.

[pro-player width=’550′ height=’350′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=Ecz3ykm_TRU[/pro-player]

Koncertní pojetí se ale výrazně lišilo v samotných improvizačních pasážích. Jednotlivý členové skupiny dostávali podstatně více prostoru. Jejich sóla se často vzdalovala od hlavních témat, ale na druhou stranu bylo úžasné sledovat s jakou lehkostí se vracejí zpět do původní konstrukce. Na albu jsou tři oddíly, které jsou předěleny jemnými pauzami. Na koncertu k tomu vůbec nedošlo. Přechody z Part 1 vyřešil trumpetista Cuong Vu, který se svým tónem experimentoval v duchu moderního nu-jazzu. Se svým tónem pracoval pomocí sampleru ale taky pomocí svého vlastního umu, především tón silně přetvářel tak, že jste pomalu a jistě začali pochybovat o tom, zda to hraje doopravdy trumpeta. Přechod mezi Part 2 a Part 3 obstaral pro změnu bubeník Antonio Sanchez, který s rytmického nástroje udělal melodický. To, co předvedl asi v pětiminutovém sólu se typickému formátu sóla na bicí absolutně vymykalo. Celá první část koncertu byla The Way Up na entou, v tom ohledu, že všechny pasáže byly podstatně více zdůrazněny – dynamika, sóla a všechno okolo. Už po této části sklidila skupina standig ovation, které bylo bez pochyb zasloužené.

Druhá část byla věnovaná průřezu Methenyho tvorby, ve které se zaměřil na většinu svého autorského období. Především pak na devadesátá léta a alba Imaginary Day, Speaking of Now. Zazněla.i jedna z jeho neslavnějších skladeb z alba Still Life „Last Train Home“. Metheny zvolil různá zpracování. Na pódiu se hudebníci střídali, takže jste mohli vidět Methenyho s triem, kvartetem ale i v duu pouze s bubeníkem. Koncert náboj neztratil v žádné ze zahraných písních a nabral do závěru neuvěřitelných obrátek, které diváky na konci dohnaly k nekončícímu potlesku.

[pro-player width=’550′ height=’350′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=BR68n0dWuoQ[/pro-player]

Pat Metheny Group předvedl strhující výkon, plný energie, který trval bez mála tři hodiny.. Na závěr bych chtěl vyzdvihnout jednotlivé členy, kteří se společně s Methenym podřídili celku, ale zároveň předváděli neskutečné individuální výkony. Smekám před univerzálními schopnostmi  těchto třech jmenovaných Grégoire Maret, Nando Lauria a Cuong Vu, kteří se sice věnovali svým hlavním nástrojům, ale zároveň stíhali obsluhovat s neuvěřitelnou grácií všechny možné perkuse včetně xylofonu, na který Cuong Vu a Grégoire Maret zahráli duet. Pat Metheny z toho všeho jemně vyčníval a ukazoval své schopnosti, které jsou nepřeberné. Samozřejmě došlo i na jeho 42strunnou kytaru!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..