Vážení čtenáři a přátelé JazzPortu, dostalo se mi do rukou CD Emila Viklického s názvem ,Docela všední obyčejný den. Nebudu se rozepisovat o osobnosti E. Viklického ani o jeho významném přínosu pro českou jazzovou scénu, protože se domnívám, že tato skutečnost je nám všeobecně známa. Rovněž se nebudu podrobněji rozepisovat o skvělých hostech, kteří s Emilem V. na tomto CD účinkují. Chci se podělit o dojmy, kterými na mne toto CD zapůsobilo.

Viklickyvsedniden_m.jpgPrvních třicet vteřin věnuje Jitka Zelenková prostřednictvím svého hlasu přání šťastných narozenin E. Viklickému písní Happy Birthday. Hned v zápětí Emil V. rozjíždí duo klavíru a kytary za doprovodu rytmiky (bicí a basa) v pěkně živém a ostrém tempu. Toto duo je pro mne zajímavé tím, že kytara (Roman Novotný) a klavír se skvěle doplňují v harmonických a celkově vyvážených dialozích, vzájemně si kladou hudební otázky a přitom jeden druhému v klidu odpovídají, aniž by si skákali „do řeči“ nebo se předháněli, kdo toho zahraje více a lépe. Ve většině případech, co jsem měl možnost slyšet, tak kytara a klavír spolu moc „nekamarádí“ neboť si svým způsobem snadno konkurují. V této nahrávce máme ale možnost slyšet a porovnávat hudební osobnosti s obrovským nadhledem, zkušenostmi a skvělou hudební komunikací.

Ve třetí skladbě bych vyzvednul do popředí nádhernou kantilénu hranou na kontrabas. Pro ještě vetší umocnění dojmu této balady (Song for Jane) F. Uhlíř použil hru smyčcem, čímž docílil, že zvuk kontrabasu mi svou zpěvností, jemností a chvílemi i svou křehkostí silně připomínal zvuk violoncella. Musím podotknout, že ne každý jazzový kontrabasista těmito dovednostmi vládne.
Vlasta Průchová nám svým nevšedním, neobyčejným a velice srdečným hlasem prozářila song č.5, podle kterého nese název i toto celé CD (Docela všední obyčejný den).
Zcela kontrastní a odlišnou atmosféru přináší v dalších dvou skladbách Zuzana Lapčíková. Její hlas je velice jemný se schopností rozvibrovat hlubší a skrytější složky lidských emocí, takže leckdo by mohl i mít pocit lehkého „mrazení“ na zádech. Emil V. je jeden z mála hudebních umělců, kterým se tak znamenitě podařilo a daří spojovat jazz s ostatními hudebními žánry a kulturami, konkrétně mám na mysli moravský folklor. Toto spojování je velice nelehká záležitost, poněvadž moravský folklor má zcela jiné hudební tradice a kořeny než česká lidová hudba a ještě dál má k jazzové hudbě. Tím chci naznačit a upozornit, jakou velice zajímavou cestou se Emil V. v těchto dvou skladbách (ale i mimo ně) vydal. Už v minulých recenzích jsem se zmiňoval, že hudebníci, kteří hrají jazz (ale i jiné žánry) a neomezují se pouze na jediný styl, ale čerpají inspiraci ve všem, co je kolem nich, že jejich hudba je potom mnohem zajímavější a univerzálnější, řekl bych, že i „trvanlivější“ či nadčasovější!

Slavnou píseň „Summertime“ nám přednáší svým srdcervoucím hlasem zpěvačka Sisa Sklovská. Zvláštní dojem umocňuje nevšedním, intenzivním a jedinečným tremolem v hlase.
Poslední skladba je bonusová. Svým pohodovým hlasem nás potěší zpěvák Michal Prokop. Tato skladba (píseň I got my mojo working) je svůdně taneční a perfektně „šlape“.
Celé toto CD je zajímavé úžasnou pestrostí, různorodostí a nápaditostí. Hojnost inspirace můžeme získávat v jedinečných, osobitých a originálních interpretacích čtyř zpěvaček a jednoho zpěváka a tím tak obohacovat a rozšiřovat své hudební poznávání a posunovat ho neustále vpřed.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*